Bona fide Guru

Bona fide Guru

bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ

„Po mnoha zrozeních a smrtích ten, kdo má skutečné poznání, se Mi odevzdá, znaje Mě jako příčinu všech příčin a všechno, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“ (Śrīmad Bhagavad-gītā, 7.19)

V každém životě člověk získá rodiče, přátele a příbuzné, ale je velmi vzácné mít bona fide a pravého gurua. Slovo su-durlabhaḥ znamená ‚velmi vzácný‘. Kvalifikovaný žák je také velmi vzácný. Jaká je kvalifikace dokonalého žáka? Musí být plně odevzdaný lotosovým nohám svého gurua, dát mu všechno, dokonce svůj vlastní život.

Rozumíte? Není to tak lehké se naprosto odevzdat lotosovým chodidlům Gurudeva jako se Arjuna odevzdal Kṛṣṇovi. V tomto světě jsou žáci ‚jako šíp‘ velmi běžní. Když se šíp vystřelí z kuše, nikdy se nevrátí. Mnoho lidí přijme harināma a dīkṣu a pak se nikdy nevrátí. Nepotřebujeme takové žáky, kteří jsou ‚jako šíp‘.

Šrí Guru nepřichází do hmotného světa, aby vytvářel žáky. Přichází, aby vytvářel guruy. Každý by si měl myslet: „Jak se stanu guruem?“ Když chodíme do školy, učitel vždy učí své studenty mnoho věcí. Chce, aby se stali učiteli, ne, aby zůstali studenty napořád. Nitya-līlā-praviṣṭa oṁ viṣṇupāda aṣṭottara-śata Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Prabhupāda učinil mnoho guruů v tomto hmotném světě. Každý zná Śrīlu Bhakti Rakṣaka Śrīdhara Mahārāje, Śrīlu Bhaktivedāntu Swāmīho Mahārāje a mnoho dalších.

Náš Gurudeva také pochází z linie Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatího Prabhupādy. Jestliže se chceme stát bona fide žáky a nakonec bona fide mistry, měli bychom se úplně odevzdat lotosovým chodidlům Gurudeva. Ale jedna věc je velmi důležitá; nikdy bychom se neměli považovat za guruy. Díky tomuto abhimānu (sebepojetí) poklesneme. Skutečný guru se nikdy nepovažuje za gurua. Vždy si myslí: ‚Jsem žák žáka žáka mého gurua.‘

Śrī Caitanya Mahāprabhu je náš původní guru. Člověk, který je pravý mistr, nejen káže, ale i praktikuje. Všude káže příkladem svého vlastního života. Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do tohoto světa, aby učil, jak uctívat lotosová chodidla Śrī Śrī Rādhy a Kṛṣṇy.

āpane ācare keha, nā kare pracāra
pracāra karena keha, nā karena ācāra
‘ācāra’, ‘pracāra’, – nāmera karaha ‘dui’ kārya
tumi – sarva-guru, tumi jagatera ārya

Śrīla Sanātana Gosvāmī řekl Śrīlovi Haridāsovi Ṭhākurovi: „Někteří se chovají velmi dobře, ale nekážou kult vědomí Kṛṣṇy, kdežto jiní kážou, ale nechovají se řádně. Ty provádíš obě povinnosti zároveň ve vztahu k svatému jménu, svým vlastním chováním a svým kázáním. Tudíž jsi duchovní mistr celého světa, neboť jsi nejpokročilejší oddaný na světě.“ (Caitanya-caritāmṛta, Antya. 4.102-3).

Nejprve bychom měli praktikovat a pak kázat. Je to velmi snadné pochopit: pokud nezpíváme svatá jména a nesoustředíme se, jak je možné kázat? Člověk, který nezpívá svatá jména a nedodržuje pravidla (čtyři usměrňující zásady) není bona fide guru. Je ‚klokan (kān-guru)‘. Nejen, že podvádí ostatní, ale také sebe. Především je nutné praktikovat a zpívat šedesát čtyři kol harināmu.

Můžeme si všimnout naší učednické posloupnosti. Všichni naši ācāryové praktikovali a kázali. Brahmā, Nārada, Vyāsadeva, Śukadeva Gosvāmīpāda; ti všichni kázali příkladem. Jejich životy byly příkladem, který všichni mohli následovat. Pojďme specificky popsat charakter Śrī Nārady Muniho.

Kdysi Vyāsadeva přišel ke svému gurudévovi Nāradajīmu a řekl: „Ó Gurudevo, má mysl je tak neklidná! Co mám dělat?“ Jeho mistr odpověděl: „Znám příčinu všech tvých problémů.“ Vyāsadeva vyjevil mnoho śāster (písma), jako Védy, Purāṇy a Upaniṣady a kvůli tomu byla jeho mysl velmi zmatená. Jak víme, Vyāsadeva vyjevil Viṣṇu Purāṇu, Kūrma Purāṇu a mnoho dalších.

Pokud čteme všechny tyto texty, nedojdeme k závěru, kdo je Nejvyšší Pán. Pokud čteme Viṣṇu Purāṇu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Viṣṇu, pokud čteme Kūrma Purāṇu, budeme si myslet, že Nejvyšší Pán je Kūrma, a tak dále. Takže lidé byli v té době zmateni. „Kdo je skutečná Nejvyšší Osobnost Božství?“ Vyāsadeva rozsáhle popsal dharmu (náboženství), arthu (ekonomický rozvoj), kāmu (uspokojení smyslů) a mokṣu (osvobození).

S tolika možnostmi byli zvědaví: „Jaký je náš konečný cíl?“ Pak Nārada řekl Vyāsadevovi: „Způsobil jsi mnoho zmatku ve společnosti a nyní trpíš reakcí.“ Vyāsadeva odpověděl: „Hej Nāradajī, jsem plně odevzdán tvým lotosovým chodidlům; prosím, pouč mě, co bych měl udělat.“ Nāradajī řekl: „Poslouchej, musíš praktikovat bhakti-yogu.“

bhakti-yogena manasi samyak praṇihite ‚male
apaśyat puruṣaṁ pūrṇaṁ māyāṁ ca tad-apāśrayam

„Takto mudrc Vyāsadeva upoutal svou mysl, dokonale ji zaměstnal ve spojení s oddanou službou (bhakti-yogou) bez nádechu materialismu, a tudíž spatřil Absolutní Osobnost Božství spolu s Jeho vnějšími úplnými částmi a s Jeho energií svarūpa-śakti (Śrīmatī Rādhikā). Jeho vnější síla, māyā, byla vidět v pozadí, pod Jeho plnou kontrolou.“ (Śrīmad-Bhāgavatam, 1.7.4)

Prostřednictvím postupu a praktikování ryzí oddané služby Pánu si Vyāsadeva dokázal vše uvědomit. Viděl přímo Kṛṣṇovu krásnou podobu a všechny Jeho sladké zábavy. Také viděl, jak jsou podmíněné duše svázány māyou a pochopil proces, kterým mohou uniknout z tohoto hmotného vězení. Tento proces se nazývá bhakti-yoga, dokonalá oddaná služba Nejvyššímu Pánu.

Pokud to vykonáváme, všechno pochopíme. Vyāsadeva předložil ještě jednu otázku Nāradovi Munimu: „Co mám udělat, abych pomohl všem těmto lidem pochopit Absolutní Pravdu?“ Nārada Muni odpověděl: „Napiš závěrečnou Purāṇu, Śrīmad-Bhāgavatam.“

ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam
indrāri-vyākulaṁ lokaṁ mṛḍayanti yuge yuge

„Všechny seznamy inkarnací Božství tímto předloženy jsou buď úplné expanze, nebo části úplné expanze Božství Samotného.“ (Śrīmad-Bhāgavatam, 1.3.28 / Caitanya-caritāmṛta, Ādi 2.67, 5.79)

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu Śrīla Vyāsadeva prohlásil, že všechny inkarnace se zjevují z Kṛṣṇových lotosových chodidel. Dokonce i Rāma, Nṛsiṁha, Kalki a všechny další inkarnace pocházejí z Něho. Proto by každý měl být soustředěně oddán Kṛṣṇovi. Oltář by měl mít pouze Rādhā-Kṛṣṇu a Caitanyu Mahāprabhua, ne mnoho polobohů a polobohyň.

Pokud pojedeme do Indie, neuvidíme na oltářích lidí pouze polobohy, ale množství bhūtů (duchové). Oltář by neměl být jako les plný věcí. Musí být velmi úhledný a čistý. Každý by měl vědět, že Nejvyšší Osobnost Božství je Vrajendra-nandana Śrī Kṛṣṇa. Dejme tomu, že prezident sedí na nějakém místě na určité úrovni. Jeho služebník nemůže sedět na stejné úrovni jako prezident. Není možné ubytovat brazilského prezidenta a policistu ve stejné rovině.

Tak jak je možné postavit Rādhā-Kṛṣṇu a Mahāprabhua s bhūtami a polobohy na stejný oltář? Lidé ze Západu jsou velmi naivní a nevědí o tom. Podívají se na indický oltář a chtějí udělat to samé. Ale Śrīmad-Bhāgavatam velmi jasně vysvětluje, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán – Svayaṁ Bhagavān.

Vyāsadeva vyložil, že bhakti, čistá oddaná služba Pánu, je náš konečný cíl. Tento cíl je mimo karmu, jñānu, yogu, tapasyu a všechny druhy mystických sil. Náš konečný cíl je uttama-bhakti. Tímto praktikováním budeme moci dosáhnout premy (božské lásky) k Śrīmatī Rādhice a Kṛṣṇovi. Vyāsadeva také vysvětluje jak dosáhnout vraja-premy, nejvznešenější láskyplné služby Kṛṣṇovi, a pak popisuje Jeho sladké zábavy. Takto Śrī Guru odhaluje cestu svému žákovi, čistí jeho srdce jako chirurg, aby se mohl plně odevzdat jeho lotosovým chodidlům. Bez této praxe je život zbytečný.

Tento týden vykonáváme Guru-pūju nebo Vyāsa-pūju (uctívání lotosových chodidel našeho duchovního mistra). Význam slova pūjā je činnost pro potěšení srdce Gurudeva. Náš konečný cíl je potěšit Gurudeva naším dokonalým uctíváním. Měli bychom se zaměřit výhradně na uctívání lotosových chodidel Rādhā-Kṛṣṇy pod vedením Śacīnandana Gaurahariho.

Pak Gurudeva bude velmi potěšen. Písma vysvětlují, že službou a uspokojením srdce Śrí Gurua člověk může dosáhnout vraja-premy. Náš jediný cíl je potěšit jeho srdce. Tím, že to uděláme, tím, že začneme zpívat a dodržovat čtyři usměrňující zásady, budeme moci kázat všude.

Existují dva druhy guru-sevy (služby Śrí Guruovi): vapu-sevā a vāṇī-sevā. Vapu-sevā znamená sloužit fyzicky, prát oblečení našeho gurua, masírovat jeho lotosová chodidla, a vařit pro něho atd. Vāṇī-sevā znamená následovat jeho pokyny a kázat po celém světě. To je velmi důležité. Měli bychom klást důraz na vāṇī-sevā. Caitanya Mahāprabhu řekl všem svým následovníkům:

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma

„V každém městě a vesnici na zemi se bude opěvovat sláva Mého jména.“

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra

„Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v zemi Indie (Bhārata-varṣa), by měl svůj život udělat úspěšným a pracovat pro prospěch všech ostatních lidí.“ (Caitanya-caritāmṛta, Ādi. 9.41)

Toto je naše mise – jak kázat o svatých jménech Mahāprabhua. To je gaura-vāṇī. Gaura je jméno Caitanyi Mahāprabhua a vāṇī je Jeho poselství:

ārādhyo bhagavān vrajeśa-tanayas tad-dhāma vṛndāvanam
ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā
śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalaṁ premā pum-artho mahān
śrī-caitanya-mahāprabhor matam idaṁ tatrādarau naḥ paraḥ

„Bhagavān Vrajendra-nandana Śrí Kṛṣṇa je náš jediný ctihodný objekt. Tak, jako je On ctihodný, tak i Jeho transcendentální příbytek, Śrí Vṛndāvana-dhāma. Nálada, ve které Ho mladé nevěsty z Vraje (gopīe, zejména Śrímatí Rādhikā) uctívají, je nejdokonalejší forma lásky k Bohu.

Samotný Śrīmad-Bhāgavatam je toho dokonalým biblickým důkazem (śabda-pramāṇa) a kṛṣṇa-prema je nejvyšší cíl života (pátý a nejvyšší cíl lidského života: mimo světskou zbožnost, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a impersonální osvobození. Toto je učení Śrí Čaitanji Maháprabhua (gaura-vāṇī). Bereme tento závěr (siddhānta) na nejvyšší zřetel a nepřikláníme se ani nerespektujeme žádný jiný závěr nebo podvodný názor.“ (Caitanya-mañjūṣā, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura)

Tento verš vysvětluje poselství Mahāprabhua. Naše uctíváníhodné božstvo (ārādhya-deva) je Vrajendra-nandana Śyāmasundara Kṛṣṇa. Jeho příbytek se nazývá Vṛndāvana-dhāma. Měli bychom sloužit Vrajendra-nandanovi Śrí Kṛṣṇovi pod vedením Vrajavāsínů, především v náladě gopī – parakīya-bhāva – nejvznešenější milenecké náladě.

Zejména Śrīmad-Bhāgavatam vykládá, jak člověk může sloužit Śrí Kṛṣṇovi tímto výjimečným způsobem. Naším cílem je sloužit Gurudévovi stejně, jako Rūpa a Raghunātha Gosvāmí sloužili Pánu Čaitanjovi Mahāprabhuovi. Sloužili s upřenou myslí. Čtením Nektaru pokynů (Śrī Upadeśāmṛta) a Śrí Manaḥ-śikṣi jasně pochopíme jejich vždy soustředěné nálady. Raghunātha dāsa Gosvāmí ve své Manaḥ-śikṣe, verš čtvrtý, říká:

asad-vārtā-veśyā visṛja mati-sarvasva-haraṇīḥ
kathā mukti-vyāghryā na śṛṇu kila sarvātma-gilanīḥ
api tyaktvā lakṣmī-pati-ratim ito vyoma-nayanīṁ
vraje rādhā-kṛṣṇau sva-rati-maṇi-dau tvaṁ bhaja manaḥ

„Ó můj milý bratře mysli! Prosím, úplně se vzdej prostitutky opovrženíhodné světské diskuse, která plení veškerý poklad čisté moudrosti. Musíš se jednoznačně vzdát poslechu všech hovorů o osvobození, které, jako tygřice, požírají tvou duši. Mimoto, prosím, vzdej se i připoutanosti k Lakṣmīpati Śrí Nārāyanovi, která vede na Vaikuṇṭhu. Měl bys žít pouze ve Vradži a uctívat Rādhā-Kṛṣṇu, kteří oddaným udělují drahocenný klenot Jejich rati.“

Neměli bychom sloužit ani Lakṣmīpati Nārāyanovi na Vaikuṇṭě. Naším cílem je sloužit pouze Vrajendra-nandanovi Śrí Kṛṣṇovi – Kṛṣṇovi z Vṛndāvany a Božské Dvojici Śrí Śrí Rādhě Kṛṣṇovi. Žádám všechny, hlavně ty, kteří již mají první a druhá zasvěcení, aby se na to zaměřili. Následujte jen jeden bod. Všichni by měli mít výhradně Rādhā-Kṛṣṇu a Caitanyu Mahāprabhua na svém oltáři. Není nutné tam mít celý les nebo bhúty. Když se zaměříme na jednu věc, budeme moci potěšit Caitanyu Mahāprabhua, Gurudeva a Kṛṣṇu.

Zítra se pokusíme naplnit přání srdce našeho Gurudeva, a jako symbol tohoto, bychom měli přinést velmi krásný talíř s mnoha květinami. Měli bychom ctít a spřátelit se se všemi Vaiṣṇavy a Vaiṣṇavīmi, protože patří do gaura-parivāry, rodiny Caitanyi Mahāprabhua. Slunce vychází a zapadá všude. Zde je již noc. V jiných zemích je den, takže guru-pūjā bude probíhat celý den, všude. Zítra bude nejpříznivější den v roce. Podle Védské kultury bude maunī amāvasyā. ‘Maunī‘ znamená mlčet a ‘amāvasyā‘ znamená temný měsíc.

Co znamená mlčet? Znamená to, že zítra bychom měli hovořit a poslouchat hari-kathu. Neměly by být žádné světské diskuse. Raghunātha dāsa Gosvāmí vysvětluje ‘asad-vārtā-veśyā visṛja mati-sarvasva-haraṇīḥ‘; světské rozhovory jsou jako prostitutka, která krade všechen náš majetek. Neztrácejte čas takovýmto rozhovorem nebo mukti-kathou, debatami o impersonálním osvobození, které jsou jako tygřice, která sežere duši. Zřekněte se toho všeho a mluvte o bhakti a sladkých zábavách Rādhhy a Kṛṣṇy.

V den maunī amāvasyi Pán Śiva složil slib mlčení. Proto se to nazývá maunī-amāvasyā. Zítra během dne budeme oslavovat božské zrození našeho milovaného Gurudeva, jeho životní historii, jeho učení a jeho význam v učednické línii. Má to velký význam. Bez poslechu zábav Gurudeva se bhakti v našich srdcích nikdy neprojeví.

Stále poslouchejte hari-kathu o jeho sladkých zábavách, guru-caritře a božském charakteru. Potom bude vaše srdce plné blaženosti. ‘Jaya dau‘ v bengálštině znamená ‘Jaya Gurudeva!‘ a slovo ‘jaya‘ znamená všechna sláva. Všechna sláva Śrílovi Gurudévovi! Oslavování ho nám umožní být schopen dobýt māyu!