Původ duše

Původ duše

Již odjakživa se člověk tázal na původ duše. V této stručné kapitole Šrídhar Mahárádž odpovídá na nejdůležitější ze všech otázek: “Kdo jsem? Odkud jsem přišel?”

“Jak se duše poprvé objeví v tomto světě? Z jakého stupně duchovní existence poklesne do hmotného světa?” To je rozsáhlá otázka, která vyžaduje určitou všeobecnou informaci.

Existují dvě třídy duší, džív, které přicházejí do tohoto světa. Jedna třída sestupuje z duchovních planet Vaikuṇṭhy podle potřeby nitja-lílá, věčných zábav Kṛṣṇy. Ostatní přicházejí z důvodu podmíněnosti. Brahmajyoti, nerozlišná okrajová sféra, je zdrojem nekonečných duší, džív, atomických duchovních částic neodlišného charakteru. Paprsky Pánova transcendentálního těla jsou známy jako brahmajyoti a kuželem paprsku brahmajyoti je džíva. Džíva, duše, je atomem v této záři a brahmajyoti je produktem nekonečného množství atomů, džív.

Duše obecně emanují z brahmajyoti, jež je živoucí a rozpínající se. V rámci rovnováhy brahmajyoti dochází k jejímu narušení a nastává pohyb. Z nerozlišnosti počíná rozlišnost. Z čisté plochy uniformního vědomí povstává individuální vědomí. Neboť džíva je vědomá, je obdařena svobodnou vůlí. Proto si z okrajového postavení vybírá buď stranu exploatace, nebo stranu oddanosti.

Kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi bahirmukha. Anādi znamená to, co je bez počátku. Když vstoupíme do země exploatace, vstoupíme do faktoru času, prostoru a myšlenky. Budeme-li vykořisťovat, pak akce a reakce počne v negativní zemi půjčky. Přestože se snažíme stát se pány, ve skutečnosti ztrácíme.

Služebníky Goloky a Vaikuṇṭhy je také možné vidět, jak se nacházejí v rámci brahmāṇḍy, hmotného vesmíru, to však je pouze hra, līlā. Přicházejí jen, aby se zúčastnili Pánových zábav, a pak se vracejí. Pokleslé duše sestupují z okrajového postavení v brahmajyoti, a ne z Vaikuṇṭhy. První postavení duše v hmotném světě bude na úrovni Brahmy, stvořitele.

Postupně ji její karma může vést do těla zvířete, např. tygra, kde bude obklopena tygří mentalitou, nebo do těla stromu či rostliny, kde může být obklopena jinými rozličnými pocity. Takto se zaplete do akce a reakce. Případ je jasný; analyzovat příběhy jednotlivých atomů není třeba. Zajímá nás všeobecný fakt: jak transformace materiální koncepce vyvěrá z čistého vědomí.

Elektrony Vědomí

Hmota není nezávislá na duchu. V brahmajyoti jsme vyváženi v okrajové síle jako nekonečné množství drobných bodů, duchovních paprsků, elektronů vědomí. Vědomí znamená být obdařen svobodnou vůlí, protože bez svobodné vůle nemůže žádné vědomí vzniknout. Atomický drobný bod vědomí má svobodnou vůli velmi omezenou, a tak zneužitím své svobodné vůle si některé duše zvolily tento hmotný svět. Odmítly se podrobit svrchované autoritě; chtěly vládnout. A tak se zárodečnou myšlenkou dominance vstoupí džívy do světa exploatace. V Bhagavad-gītě (7.27) stojí:

icchā-dveṣa samutthena dvandva-mohena bhārata sarva-bhūtāni sammoham sarge yānti parantapa

“V džívě se v základní podobě probudí dva principy: nenávist a žádost. Poté duše postupně klesá dolů a mísí se se světským světem.” Nejprve se v základní podobě vyvíjejí přitažlivost a odpor, asi právě tak jako se na výhonku rozvinou dva lístky. A postupně tyto dva principy pomohou duši ponořit se hluboko do tohoto hmotného světa. Po odchodu ze světa exploatace se duše může vrátit do svého původního postavení v brahmajyoti jako duch. Jestliže však duše nashromáždila tendenci k oddanosti díky svým předchozím oddaným činům, pak se zde nezastaví; pronikne brahmajyoti a postoupí k Vaikuṇṭhě.

Proč přišla duše do světa exploatace a ne do světa oddanosti? To je třeba připsat její vnitřní povaze, která je obdařena svobodnou vůlí. Je to svobodná volba. Je to řádně doloženo v Bhagavad-gītě (5.14):

na kartṛtvaṁ na karmāṇi lokasya sṛjati prabhuḥ na karma-phala-saṁyogaṁ svabhāvas tu pravartate

“Duše je zodpovědná za svůj vstup do země exploatace.” Zodpovědnost leží na duši, jinak by byl Pán zodpovědný za její nešťastnou situaci. Kṛṣṇa však praví, že niterná svobodná vůle duše je zodpovědná za zapletení v hmotném světě. Duše je vědomá a vědomí znamená obdařena svobodou. Jelikož je duše atomická, její svobodná vůle je nedokonalá a zranitelná. Následkem této svobodné volby některé duše jdou do hmotného světa a jiné do duchovního. Zodpovědnost tedy leží na individuální duši.

Právo Chybovat

Jednou se indický politický vůdce Šyāmasundara Čakravartī zeptal našeho duchovního učitele Prabhupády: “Proč udělil Pán džívě tolik svobody?” Prabhupáda mu řekl: “Bojujete o svobodu. A neznáte cenu svobody? Bez svobody je duše pouhou hmotou.” Svoboda nám nabízí možnost jednat správně či chybovat. Jednou řekl Gándhí britským úřadům: “Chceme svobodu.” Odpověděli: “Nejste schopni si sami vládnout. Až na to budete mít, dáme vám ji.” Nakonec jim řekl: “Chceme svobodu, abychom mohli chybovat.” Svoboda tedy nezaručuje pouze správné jednání; svoboda má svou cenu nezávislou na správnosti či chybnosti.

Svobodná vůle je absolutní jen s Absolutní Pravdou. Jelikož jsme koneční, naše svobodná vůle je nesmírně malá. Je zde možnost chybovat. Naší první volbou bylo vládnout, a tak jsme postupně vstoupili do světa nadvlády. Následkem tohoto prvního činu se odehrálo vše ostatní. V různých rodech se vyčlenily různé druhy bytostí od polobohů až ke stromům a kamenům. Vodní těla, vzdušná těla, vše co zde nalézáme, se takto vyvinulo. Aktivujícím principem v jakékoli podobě embryologického vývoje je duše, a z duše se vše vyvinulo.