Realizace Boha

Realizace Boha
(Autor: Śrī Śrīmad Bhakti Sāraṅga Gosvāmī Mahārāja)

Mysl: Nestálá a předpojatá

Mýlit se je lidské. Ať je člověk sebevíc vzdělaný a inteligentní, má sklony k chybám a špatnostem. I ten nejlepší filozof by si měl vždy pamatovat, že lidská přirozenost je náchylná k různým chybám v každém okamžiku, zvláště když se snažíme s použitím našich empirických znalostí posoudit to, co je duchovní a věčné.

Rozum je nepochybně největší ze všech lidských předností, ale má určité pole působnosti. Je pravdou, že příroda obdařila některé lidi výjimečnými intelektuálními schopnostmi. Naše mysl je však vždy náchylná ke změnám. Dnes teorii přijímáme a o několik dní později ji odmítáme. Všichni jsme byli svědky mylných teorií vytvořených slavnými lidmi. Velké rozdíly, které často pozorujeme v kvalitě děl vytvořených myslí téhož člověka, by nás měly odradit od dogmatismu.

Stav lidského těla se mění v závislosti na čase a počasí a prochází více proměnami než samotný měsíc; stejně tak musí i stav mysli stoupat a klesat jako rtuť v trubici. Jednu hodinu je mysl čistá jako éter a v dalším okamžiku je znečištěná jako nejhustší mlha. Kde je tedy spolehlivost lidského intelektu? Na jakých základech se můžeme chlubit jeho schopnostmi? Tato vrtkavost smrtelné schránky, tato nestálost lidské moudrosti, by nás měla učit pokoře a zmírňovat naši pýchu.

Tento bod mnoho filozofů přehlíží, a většina z nich je silně zaujatá ve prospěch svých vlastních názorů. Předsudek neboli zaujatost obvykle stojí jako kámen úrazu v cestě spravedlnosti a nedovoluje našemu rozumu nahlédnout za něj. Právě tato fatální náchylnost ostudně zkresluje náš úsudek. Abychom se nenechali svést touto nebezpečnou chybou, musíme se velmi pečlivě zbavit nabytých předsudků a předtím, než vyslovíme na jakékoliv téma konečný závěr, nestranně naslouchat.

Je obecně známo, že síla mysli závisí na tělesných orgánech, které se v průběhu času mění. Mysl, která je neoddělitelně spojena s hmotou, nemůže proniknout za hranici hmotných jevů. Proto nemá přístup do duchovního světa, do kterého jsou dveře zavřené všem, kdo do něj chtějí vstoupit se svými předsudky nebo mlhavým světlem světské moudrosti.

Duchovní sféra

Pravidla a zákony hmotného světa nemají do tohoto světa věčnosti přístup. Hmotný čas a prostor tam nemají místo. Hmotné smysly se k této říši nemohou přiblížit. Kdo může stanovit mezníky, aby vymezil její rozměry, nebo najít olovnice, pomocí nichž by pochopil hloubku této mocné, tajemné existence? Jaká čísla a jaké pásmo mohou vyjádřit a změřit délku a šířku tohoto věčného světa? Teista si nemůže pomoct a v této duchovní říši věčnosti si představuje jedinečnou, duchovní Nejvyšší Bytost, a to navzdory všemu, co i ten nejzarytější ateista dokáže říct a vymyslet skrze své vlastní pochybnosti.

Ať už jste největším intelektuálním obrem, nejučenějším odborníkem, nejlepším řečníkem nebo nejzkušenějším člověkem na světě, u brány duchovní sféry se budete muset zastavit a nechat si poradit od spolehlivého zdroje, jak postupovat. Než se postavíte tváří v tvář tomuto světu, budete muset vše zahodit a plně se podřídit procesu výuky.

Tomu se říká civilní smrt a opravňuje vás k nahlédnutí do tajemného principu duchovna. Světlo (tj. empirické poznání) nám může pomoci něco najít v temné místnosti (tj. v hmotném světě), ale je k ničemu, když na nás jasně svítí slunce. Je prostě absurdní pokoušet se vidět slunce pomocí světla, které samotné pochází ze slunce. (Ve Védách je řečeno, že všechny zdroje tepla a světla v tomto vesmíru pocházejí z velkého nebeského ohnivého tělesa, slunce).

Bůh je samozářící. Jeho moc je totožná s Jeho osobou. V hmotné sféře existuje rozdíl mezi osobou a jejími schopnostmi a mezi objektem a jeho vlastnostmi, jménem, podobou a pohyby. Ale je duchovní pravdou, že cokoli, co je duchovní, je totožné se svým jménem, podobou, vlastnostmi a činnostmi. Většina západních filozofů ztotožňuje mysl i zvrácené ego s duší nebo duchem, a proto se jim nepodařilo povznést se nad hmotu a to, co s hmotou souvisí.

Hmota a duše

Hranici mezi myslí a duší lze pozorovat ve slovech Kṛṣṇy, Pána všech pánů, v Bhagavad-gīťě (7.4). Tam říká, že fyzické tělo neboli vnější obal bytosti tvoří pět prvků, a to (1) pevné látky, (2) kapaliny, (3) oheň, (4) vzduch a (5) prostor. Další tři prvky tvoří astrální tělo neboli vnitřní obal člověka, a to (6) mysl, (7) inteligence a (8) zvrácené ego.

Těchto osm prvků souvisí s tvůrčím principem hmoty, zatímco duše, která je atomickou částí Božské Duše, je jiné povahy. Pochází z energie, která je zdrojem bytostí duchovní povahy, které jsou však náchylné k tomu, aby byly uchváceny māyou (Jeho iluzorní energií), když zapomenou na své pravé a vrozené postavení věčných služebníků Božstva.

Bůh má nekonečné schopnosti, ale písma popisují Jeho energie ve třech kategoriích, a to:

• (1) Energii, která projevuje duchovní existenci – ta se nazývá cit-śakti; duchovní království se nazývá cit-jagat.
• (2) Māyā-śakti vytváří hmotné jevy, známé jako māyā-jagat.
• (3) Jīva-śakti projevuje duše, které se přirozeně nacházejí mezi cit-jagat a māyā-jagat.

Tyto duše mají takovou povahu, že jsou náchylné k uchvácení māyou-śakti. To je důsledek jejich touhy po moci, když nejsou zakotvené v Božské cit-śakti. Ty, které dávají přednost službě svému Pánu, jsou chráněny před pádem do spárů māyi a následnými problémy. Jsou přijaty do cit-jagat jako věční služebníci.

Duše pohlcená hmotou se ztrácí ve své mysli, která zaujímá místo pána, duše, a jedná prostřednictvím svých smyslů, aby si užívala tohoto světa. Duše je ve skutečnosti vlastníkem mysli i těla. Když má spící duše štěstí, otočí se nazpět, aby naslouchala, přemýšlela nebo se pohnula do své původní polohy; mysl a tělo ji následují, dokud není dosaženo konečného cíle duchovní existence. Mysl pohlcená hmotou je odsouzena k utápění se v bahně tohoto světa, zatímco mysl osvobozená od veškerého nátlaku hrubé hmoty má tendenci vracet se k Bohu, zpět do svého domova tam nahoře.

Mezi myslí a duchem je široká propast, kterou lze překlenout pouze duchovním rozvojem. Existují takzvaní velcí muži nebo racionální myslitelé, kteří popírají existenci ducha. Tato pravda však nepodléhá suchému rozumu ani neplodným argumentům; pouze upřímní lidé ji mohou pocítit jako intuitivní pravdu. Zde intelekt selhává a vítězí podřízenost Bohu.

Všemohoucí Bůh, který nemá chyby

Vaiṣṇavští filozofové zjistili, že všechny chyby, kterých se dopouštíme, pramení z (1) omylu, (2) nevědomosti, (3) nedokonalých smyslů a (4) sklonu klamat ostatní, a v důsledku toho se naše nejodvážnější a nejsilnější myšlenky ztrácejí.

(1) Zaměňujeme hanebnost za slávu a zkázu za prospěch. (2) Něčemu špatně rozumíme, i když ty nejjasnější paprsky pravdy marně osvětlují naši mysl. (3) Smysly, které používáme k pozorování, jsou vždy nedokonalé a neschopné nám poskytnout dokonalý obraz toho, co pozorujeme. Např. když se naše oči dívají do sklenice vody, nevidíme ve vodě žádné bakterie, dokud nepoužijeme mikroskop. Ani nevidíme ve tmě. (4) Obecný sklon k podvádění se nám vkrádá do srdce, když zaujmeme jednostranný pohled a s největší jistotou ustanovujeme fakta nebo teorie.

Všichni lidé se mohou stát oběťmi těchto nedostatků. Jedinou výjimkou je Všemohoucí Bůh a Jeho společníci, kteří setrvávají v Absolutní Pravdě. Bůh má veškeré poznání, veškerou moc a veškerou blaženost. Je všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí a nikdo jako On se nikde nenajde. Je jediný a má nekonečnou moc.

Ze Své vlastní svrchované moci a vůle se před námi zjevuje ve Svých inkarnacích (avatārech) nebo v podobě Božstva (śrī-vigrahy). Sestupuje ze Svého věčně blaženého sídla do tohoto světa v lidské podobě, když skutečně potřebujeme Jeho pomoc. Někdy posílá Své pārṣady, společníky, kteří jsou plně zmocnění jednat zde Jeho jménem.

Když je teismus nucen ustoupit panteismu, ateismu, skepticismu a agnosticismu, pak bezbožnost, bezohlednost a neupřímnost způsobují na zemi chaos. Valí se na nás hřích a jeho následky a bouřlivě se dožadují, aby bylo po jejich proti naší vůli, a my se ocitáme uprostřed víru. Bůh přichází, aby nás zachránil z jejich spárů a znovu nastolil mír a řád. Může se vyskytovat zde a zároveň všude, uvnitř i vně vesmíru. Vzájemně protichůdné síly a vlastnosti v Něm existují v harmonii, ovládané Jeho nadpozemským Já.

Se vším Svým příslušenstvím, majestátností, mocí, slávou, krásou, moudrostí a svrchovaností věčně kraluje v duchovním světě a existuje současně v každém stvořeném předmětu a místě ve Své kompletní plnosti. Všemohoucí tvůrce Přírody je Sám Sobě nejvyšší vůlí a je nad Přírodou a jejími zákony a pravidly, protože vše pochází z Jeho vůle a moci.

Duchovní průvodce

Nejvyšší Pán Kṛṣṇa Caitanya je středem všech duchovních i hmotných jevů. V tomto ústředním bodě věčně září harmonie se svým krásným Pánem, „Absolutní Pravdou“. Jeho pokyny jsou univerzálně pravdivé za všech okolností a je nutné se na ně všeobecně spoléhat. Jsou ztělesněny ve Védách, Gīťě, Upaniṣadách, Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších śāstrách, které musí být v duchovních záležitostech přijímány jako jediný důkaz.

Šťastní a požehnaní lidé jim naslouchají a řídí se jimi. Nejsou určeny pro žádnou konkrétní sektu, kastu nebo vyznání, ale pro všechny bytosti a všechny duše, ať už jsou to zvířata, lidé nebo nebeské bytosti.

Tyto pokyny nejsou založeny na částečné nebo zdánlivé pravdě, ale na absolutní nebo nezpochybnitelné pravdě. Pokud jsou na tuto úroveň milostí Všemohoucího přivedeny osoby byť s protichůdnými zájmy a odlišným cítěním, stávají se klidnými a žijí ve věčném spojení s touto Transcendentální Bytostí v neustálé radosti, míru a úspěchu v tomto i v příštím světě. Dotyk Harmonie přivádí všechny spory soupeřících stran ke smířlivému konci. Naše první otázka by měla znít: „Jak této úrovně dosáhnout?“

Není možné se přiblížit k Jeho božskému příbytku, pokud nám nepomáhá duchovní světlo vycházející z toho, kdo realizoval princip ducha. Nyní přichází na řadu otázka sat-gurua, duchovního průvodce, který je Nejvyšší Bytosti nejdražší a nejbližší. Přichází na tento svět v lidské podobě, aby zachránil spící duše ze spárů māyi (Pánovy iluzorní energie), aby vlil božskou sílu do každého člověka, který tak může vítězně a úspěšně procházet životem, a aby dal každé chybující bytosti sílu znovu se ustanovit do svého původního postavení, a to se všemi právy a výsadami takového postavení – tedy věčné služby Bohu.

Velkorysí přátelé, cítíte potřebu mít takového přítele, věrného a skutečného, který při vás bude stát v dobrém i zlém, který vám dá sílu zvítězit, když budete silně pokoušeni jednat špatně, ať už v souladu nebo v rozporu s diktátem vašeho vlastního rozumu a úsudku? Naše další otázka by měla znít: „Kde mohu najít svého duchovního průvodce? Jak Ho přimět, aby se o mě zajímal?“

Pokud jsme v naši touze upřímní a pravdiví, On se nám zjeví. Je vždy připraven přijmout každého, kdo k Němu přijde. Mnozí Ho našli. Mnozí se těší z Jeho přátelství a žijí s Ním v úzkém kontaktu. Měli bychom vyjádřit ochotu Ho poslouchat a pak si uvědomíme, že vyslyšel naše modlitby. V příštím okamžiku Ho spatříme před očima v lidské podobě jako mahānta-gurua nebo sat-gurua. Vítá nás s otevřenou náručí a brána do Boží říše se otevírá.

(Přeloženo z bengálského článku publikovaného v deníku Nadia Prakāśa ze 7. února 1929)

Oslava Gosvāmīho Mahārāje napsaná v roce 1929 Śrī Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Ṭhākurem s názvem „Opravdový Gosvāmī“:

Opravdový Gosvāmī

Ve slavné zemi Bhārata, od vzdáleného Kašmíru poblíž vysokých vrcholků Himálaje až po břehy Indického oceánu, kdo by neznal Bhakti Sāraṅgu Prabhua?

Śrī Bhakti Sāraṅga Prabhu je nejzářivějším klenotem v linii Śrī Nityānandy Prabhua. Jeho odpoutanost je plným projevem cesty, kterou kázal Śrī Nityānanda. Přestože se drží písmy předepsaných povinností hospodáře, je to opravdový gosvāmī a je přirozeně odpoutaný od všeho, co nesouvisí s Kṛṣṇou. Každý služebník ve Śrī Caitanya Maṭhu a dvaceti osmi hlavních maṭhech Śrī Gauḍīya Maṭhu, který si váží dobrých vlastností, ho respektuje.

Každý gauḍīya kazatel a mnozí příznivci tridaṇḍi kazatelů od oceánu po Himálaje v celé zemi Ārijců a na jihu znají výřečnost a schopnosti Śrī Bhakti Sāraṅgy Prabhua v sanskritu, angličtině a bengálštině.

Téměř každý šťastný obyvatel Gauḍy viděl, více či méně, Jeho svatou povahu, extázi jeho čistého srdce, jeho vážnost pro Kṛṣṇu a jeho hlubokou lásku ke Śrī Gaurasundarovi.

Svou vytrvalostí, neustálým a všestranným úsilím od úsvitu do půlnoci ve prospěch společnosti gauḍīya vaiṣṇavů a svým bezkonkurenčním duchem oddanosti Kṛṣṇovi a Jeho oddaným naplňuje své jméno „Atula“ [„jedinečný“].

Odstranil nedokonalosti měsíce a nahradil je výhradně cestou z nedozírného světla měsíce kṛṣṇa-premy. Tím, že zahanbil i příjemný, zářící měsíc, tak mezi Gauracandrovými exkluzivními následovníky zaujal své postavení jedinečného měsíce („atula-candra“).

Je učitelem („upādhyāya“) uctívaných („vandya“) vaiṣṇavů. Je jediným reformátorem zákonů ṛṣiů. Jeho upřímné úsilí je oživující energií Institutu pro duchovní vzdělávání (Parā-vidyāpīṭha) Śrī Caitanya Maṭhu. Je géniem mezi gosvāmīmi a sám je opravdovým gosvāmīm. Čistí oddaní ví, že je pro svou odbornost a dokonalost v oddanosti známý jako „Bhakti-Sāraṅga“ („ztělesnění podstaty oddanosti“). Svět čistých vaiṣṇavů je okouzlen, když vidí krásu svatých lotosových nohou tohoto velkého transcendentalisty.

Je tajemníkem Śrī Viśva Vaiṣṇava Rāja Sabhy. Je jedním z redaktorů Śrīmad-Bhāgavatamu Śrī Gauḍīya Maṭhu. Je příkladem ve světě čistých vaiṣṇavů, následovníkem Śrī Rūpānuga vaiṣṇavů, a proto je hoden uctívání celým světem.

(Přeloženo z bengálského článku publikovaného v deníku Nadia Prakāśa ze 7. února 1929)