Sanātana-dharma: Řešení světového konfliktu

Sanātana-dharma: Řešení světového konfliktu

Proslov Śrīly Śrīmad Bhaktivedānta Vāmana Gosvāmī Mahārāje

1. září 1983, Śrī Meghalaya Gauḍīya Maṭha, Tura, Indie

Nejprve skládám nespočetné poklony u lotosových nohou mého gurupādapadmy, jagat-gurua nitya-līlā-praviṣṭa oṁ viṣṇupāda Śrīla Bhakti Prajñāna Keśava Gosvāmī Mahārāje, a příslušné praṇāmy a pozdravy shromážděným vaiṣṇavům a moudrým posluchačům.

Podvodná náboženství

Předmětem naší dnešní diskuse je sanātana-dharma a problémy světa; nebo spíše sanātana-dharma jako řešení problémů světa. Doposud jsme slyšeli různé učené řečníky diskutovat o povaze sanātana-dharmy. Musíme začít s pochopením, že většina dharem, neboli druhů společensko-náboženských povinností, které dnes ve světě převládají, jsou světská a pomíjivá.

pṛthivīte yāhā kichu dharma nāme cale
bhāgavata kahe tāhā paripūrṇa chale

(Śrī Vṛndāvana dāsa Ṭhākura)

Šrímad-Bhágavatam odsuzuje vše, co se v tomto světě děje ve jméně dharmy neboli náboženství, jako pouhý podvod. Různé dharmy v tomto světě se zabývají svými světskými atributy. Sanātana-dharma však osvětluje funkci duše. Je to dharma, ve které duše a Nadduše neboli Bhagaván existují věčně. Duše spoutaná v tomto světě musí zkoumat, jak se může osvobodit. Existuje pro ni nějaký prostředek, jak dosáhnout takové svobody?

Kladení správných otázek

Śrī Śaṅkarācārya nám v následujícím verši poskytl zbraň, kterou se můžeme v tomto ohledu zbavit našich iluzí:

kā tava kāntā kas te putraḥ
saṁsāro ’hyam atīva vicitraḥ
kasya tvaṁ vā kuta āyātaḥ
tattvaṁ cintaya tad idaṁ bhrātaḥ

Bratře, kde jsi byl, než jsi sem přišel? A kam půjdeš po smrti? Přišli s tebou na tento svět tvoji drazí příbuzní – tvá žena, syn a další členové rodiny? Můžeš si je vzít s sebou, když budeš odcházet? Jak dlouho tu zůstaneš? Měl bys se zamyslet nad těmito filozofickými pravdami.

Právě toto je předmětem našeho hloubání a oblastí naší sādhany neboli duchovní praxe. „Kdo jsi?“ „Kde jsi byl, než jsi přišel na tento svět?“ „Za jakým účelem jsi sem přišel?“ „Jaké činnosti jsi dosud ve svém životě vykonával a udělaly tě šťastným?“ Písma nás vyzývají, abychom si tyto otázky pokládali. V tomto světě jsme obklopeni zrozením a smrtí a cokoli děláme mezi těmito dvěma okamžiky, je dočasné. Jeden básník proto napsal: „Jsme jen herci na jevišti tohoto světa.“ Lidská existence byla také popsána takto:

yāvaj jananaṁ tāvan maraṇaṁ
tāvaj jananī jaṭhare śayanam
iti saṁsāre sphuṭatara-doṣaḥ
katham iha mānava tava santoṣaḥ

Ó člověče, přišel jsi na tento svět na nějaký čas a poté, co splníš svou roli, ho musíš opustit. Dokud existuje zrození, bude také existovat smrt a budeš muset znovu vstoupit do lůna matky. Jakýkoli mír a štěstí, kterého doufáš v tomto světě dosáhnout, není skutečný mír a štěstí. Proto v písmech o sanātana-dharmě ārya-ṛṣiové řekli:

bālas tāvat krīḍāsaktas
taruṇas tāvat taruṇī-raktaḥ
vṛddhas tāvat cintā-magnaḥ
parame brahmaṇi ko ’pi na magnaḥ

Śrī Śaṅkarācārya: V dětství je člověk pohlcen hraním, v mládí je okouzlen opačným pohlavím a ve stáří se ponoří do úzkosti; proto se nikdy neponoří do myšlenek na Nejvyšší Pravdu. V tomto světě trávíme čas jídlem, spaním, obranou a tak dále; spíše bychom si měli uvědomit, že čas, který je nám v tomto těle přidělen, je pevně stanovený.

Tajemství světové jednoty a míru

Rozvíjet lásku k Bhagavánovi, nejvyššímu předmětu lásky, je základním poselstvím sanātana-dharmy. Doposud jsme hovořili o dočasné povaze náboženských aktivit, a to jak tělesných tak i duševních. Dharma duše je však věčná. Dnešní myslitelé tvrdí, že dvacáté století je věkem vědy a mechanizace.

V dnešním světě však není mír. Pokud je toto skutečně velký vědecký věk, proč lidstvo nedosahuje míru? Na Západě existuje známé rčení: „Věda končí filozofií a filozofie končí náboženstvím.“ Věda, o které se zde hovoří, je materiální věda. Dharma může zcela zvrátit současnou situaci světa.

Na náboženském shromáždění na Západě papež jednou připustil: „Indie vedená Bohem může dovést svět zpět k rozumu.“ Moderní společnost je zahlcena hádkami a spory a je zcela pomatená. Může ji však zreformovat duchovní Indie, náboženská Indie. Celý svět se dívá na pravého vnitřního ducha Indie a jejích obyvatel; my Indové jsme však tak pošetilí a nešťastní, že to nedokážeme pochopit.

Přestože vlastníme vše cenné, nejsme schopni toto bohatství správně využít. Nejsme schopni přijmout přínos našich ṛṣiů za své, a proto je naše současná situace nesmírně ubohá. Jak dosáhneme štěstí a míru, dokud se tento žalostný stav nezmění?

Kde je mír? Poslední řečník zmínil Organizaci spojených národů (OSN). Tato organizace převzala odpovědnost za náš blahobyt, ale přinesla světu nějaký mír? Můžeme vůbec doufat, že něco získáme, když je vše řízeno politikou? Svět je dnes rozdělen na dva tábory, z nichž každý je ochoten pomoci tomu, kdo se mu podřídí. Když převládá taková politika, jak můžeme vůbec nabídnout skutečný recept na mír? Protože vědecký a západní svět nejsou schopny vyřešit problémy, kterým lidstvo čelí, jsou sevřeny úzkostí a strachem.

Jak můžeme my, kdož jsme ztrápeni nekonečnými problémy, někdy dosáhnout míru? Křikem „mír! mír!“ na různých shromážděních ho nikdy nedosáhneme. Naši sanātana-ṛṣiové, neboli velcí mudrci na cestě sanātana-dharmy, nám však dali vodítko, jak míru dosáhnout: Budeme-li milovat Bhagavána, Nejvyššího Vládce, a vkládat v Něj víru, všichni lidé se začnou vnímat jako součást jedné rasy.

Kdo se dá klasifikovat jako člověk?

Včera jsem vysvětlil význam slov „člověk“ nebo „lidský“. Ārya-ṛṣiové provedli pečlivý filozofický výzkum toho, co se rozumí pojmem „člověk“. Jeden básník napsal: „Víc než člověkem nemůžeš být.“ Co tím myslí? Vztahuje se jeho použití slova „lidský“ nebo „člověk“ pouze na rysy obličeje? Ne. Když chybí lidskost, člověk je považován za bestii; a když je lidskost v osobě rozvinuta do nejvyšší míry, je třeba jej považovat za lidskou bytost. Taková lidskost je božská. Proč se tedy nesnažíme milovat Bhagavána, který je jedinečným ztělesněním lásky?

V dnešní náboženské rétorice se často používají tři slova – „rovnost“, „svoboda“ a „přátelství“. Jak můžeme těchto vlastností dosáhnout? Jak můžeme ve světě nastolit skutečný ideál komunismu? Jak můžeme dokázat, že jeden člověk je s druhým v univerzálním bratrství? Mnoho osob urychleně prohlašuje, že jsme všichni lidé, ale čím se dá toto tvrzení podložit?

Lidskost člověka spočívá v tom, že se řídí morálními principy a ideály. Proto pouze pokud milujeme Bhagavána, tak můžeme milovat každou živou bytost. Jak může ten, kdo nemiluje ani svého vlastního otce, matku nebo opatrovníka, kázat světové bratrství?

V dnešní době mnoho lidí ve snaze vytvořit společenskou jednotu tvrdí, že v žilách každého proudí stejná krev. Podle vědců z oboru lékařství je však toto tvrzení zcela mylné. Krev se dělí na třídy A, B, AB, 0 atd.; člověku nelze dát jakýkoliv typ krve. I v krvi tedy existují rozdíly. Na základě tohoto hmotného světa je proto nemožné vytvořit univerzální bratrství nebo socialismus.

Jak ho tedy lze vytvořit? Dokonale ho lze stanovit zvážením, jak lze dosáhnout příznivosti pro naše já prostřednictvím seberealizace. Ārya-ṛṣiové popsali druh komunistického ideálu, který nás dokáže umístit do skutečného univerzálního bratrství. Míru nikdy nemůžeme dosáhnout pouhým materiálním úsilím.

Řešení všech problémů

V Gīťě vidíme, že Bhagaván Śrī Kṛṣṇa směřuje své pokyny o seberealizaci k Arjunovi. Toto učení však nebylo zamýšleno pro Arjunu. Tím, že ze svého drahého přítele Arjuny učinil svůj nástroj, nás všechny poučuje o tom, jak léčit nemoc, která způsobuje utrpení celého světa. Arjuna se zeptal: „Jak lze dosáhnout míru?“ Śrī Kṛṣṇa odpověděl:

āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaṁ
samudram āpaḥ praviśanti yadvat
tadvat kāmā yaṁ praviśanti sarve
sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī

(Bhagavad-gītā 2.70)

“Ačkoli do oceánu vtéká nespočet řek, nikdy se nevylije. Podobně rovnováha toho, kdo je upevněn v transcendenci, není nikdy narušena i přesto, že do jeho mysli proudí mnoho různých tužeb. Takový člověk může dosáhnout klidu, nikoliv ten, kdo se neustále snaží své touhy naplnit.“

V tomto světě jsou naše naděje a touhy nekonečné. Je nám doporučeno touhy omezit, protože nám způsobují nespočetné problémy. Pokud je neovládáme, nejsme v bezpečí. V dnešním světě jsme to skutečně my sami, kdo si vytváříme pocity nedostatku. My sami jsme příčinou našich halasných stížností.

Když se nad tím zamyslíme, tak vidíme, že už necítíme takovou úroveň uspokojení, jakou jsme cítili před dvaceti nebo dvaceti pěti lety. Spíše se náš pocit nedostatku milionkrát zvýšil. Śāstry nás informují, že klidu dosáhneme pouze tehdy, když s tímto imaginárním pocitem nedostatku skoncujeme. Ale jak najdeme klid v tomto světě plném neklidu? Śāstry nám poskytují vodítko:

tam eva śaraṇaṁ gaccha
sarva-bhāvena bhārata
tat-prasādāt parāṁ śāntiṁ
sthānaṁ prāpsyasi śāśvatam

(Bhagavad-gītā 18.62)

“Ó potomku Bharaty, zcela se odevzdej Nejvyššímu Pánu v každém ohledu. Jeho milostí dosáhneš transcendentálního klidu a nejvyššího a věčného příbytku.”

Bhagaván poučuje své oddané: „tam eva śaraṇaṁ gaccha – odevzdejte se Mně.“ Dokud to člověk neudělá, nikdy nedosáhne klidu. Dokud si budeme myslet, že sami dokážeme vyřešit své problémy, nebudeme schopni najít řešení. Kdekoli najdeme řešení, měli bychom ho přijmout. Bhagaván nám dal pokyny k „úplnému odevzdání se“ prostřednictvím Gīty, Bhāgavatamu, Véd, Védānty a tak dále, aby se nám toto učení nikdy nevytratilo z paměti.

Nekonečné problémy světa jako je nedostatek jídla, oblečení, ubytování a vzdělání, lze vyřešit, pokud povedeme své životy tak, že se budeme vhodně soustředit na původní středobod. To znamená vybudovat si důvěru v Bhagavána, víru v Něho a oddanost Jemu. Kdo je tento Bhagaván? Postrádá podobu, vlastnosti a rozmanitost? Ne, nechybí mu energie. Má vše. Je śaktimān, vlastník veškeré síly, a má podobu a vlastnosti. Jeho podoba, která se skládá z věčnosti, poznání a blaženosti, je podobou Śyāmasundary.

Śrí Kṛṣṇa je vskutku tím Bhagavánem, který je ztělesněním lásky. Dokáže rozdávat lásku neomezenému množství džív a ví, jak od nich lásku přijímat. Pouze když se budeme my, drobné vědomé džívy, snažit milovat Bhagavána, pochopíme, že se plně probudilo naše skutečné vnímání sebe sama (ātma-darśana). V té chvíli budeme schopni obdivuhodně a správně plnit své povinnosti. Pouze přijetím pokynů ārya-ṛṣiů a ārya-śāster lze vyřešit všechny problémy světa.

Přeloženo ze Śrí Gauḍīya Patrikā, ročník 35, číslo 10.
Tým Rays of The Harmonist.
Poprvé publikováno v angličtině v Rays of The Harmonist č. 13, Kārttika 2003.