Co je bhaktisiddhānta-vāṇī? Všechna sláva božskému proudu, který vychází buď z Prabhupádova pera, nebo z jeho lotosových úst

Co je bhaktisiddhānta-vāṇī? Všechna sláva božskému proudu, který vychází buď z Prabhupádova pera, nebo z jeho lotosových úst.

Všechna sláva Śrī Śrī Guru Gaurāṅgovi

Śrī Śyāma Dāsa Bābā

nikhila-bhuvana-māyā-chinnavicchinna-kartrī
vibudha-bahula-mṛgya-mukti-mohanta-dhātrī
śithilita-vidhi-rāga-rādhya-rādheśa-dhānī
vilasatu hṛdi nityaṁ bhakti-siddhānta-vāṇī

Svým prvním krokem rozsekal na kusy celou rovinu vykořisťování a druhým rozdrtil spekulace učenců spásy a osvobození. Svým třetím změkčil vaidhi-bhakti nádechem božské lásky (rāga-mārga). Tím, že nás zavedl až za Vaikuṇṭhu, nás uvedl do nejvyššího uctívání Śrī Rādhā a Govindy.

Śrīla Bhakti Rakṣaka Śrīdhara Deva Gosvāmī Mahārāja říkával: „S vnitřní jemností Vṛndāvanu a vnější tvrdostí ničitele způsobil ve světě zmatek – bojoval se všemi. Sám bojoval proti celému světu a všechno rozsekal na kusy – to byl jeho vnější postoj.“

A jeho druhým postojem bylo zastavit chvástavé bádání učenců a profesorů různých myšlenkových škol; a za třetí, minimalizovat a oslabit vznešenost uctívání Nārāyaṇa a ustanovit službu Rādhā-Govindovi jako nejvyšší cíl.

Službou Rādhā-Govindovi způsobil, že doména lásky sestoupila do této roviny a ustanovil proud božské lásky ze srdce jako vše ve všem. To byl jeho příběh – skutečná existence Śrīly Bhakti Siddhānty Sarasvatīho Ṭhākura Prabhupādy. Kéž jeho božské učení, bhakti-siddhānta-vāṇī, věčně tančí в hloubi našich srdcí.

Jsme opravdu nesmírně hrdí na našeho gauḍīyského guru-vargu, zejména na ochránce všech gauḍīyů – který je známý jako Gauḍīya Goṣṭhī Pati Śrī Śrīla Bhakti Siddhānta Sarasvatī Gosvāmī Ṭhākura Prabhupāda. Śrīla Prabhupāda a jeho věčná pārṣada jsou dokonalí ve všech směrech, o tom není pochyb.

Zejména díky jejich vynikající aprākṛta-vāṇī, která se zjevovala buď skrze jejich božská lotosová ústa, nebo skrze jejich božské pero. Svāmī Sadānanda dāsa řekl: „Bhakta je ústím pramene, kterým proudí věčné poznání Boha. Ucho a srdce těch, kteří touží sloužit, jsou pohárem. Věčná slova Jeho līly jsou poznáním Boha, srozumitelným skrze vůli a sílu sloužit.“

Srdce, které bylo obměkčeno upřímným odevzdáním, bude úrodnou půdou pro Boží poselství – Boží slovo. Prabhupádova ústa a pero vypadají jako jakákoli jiná obyčejná ústa a pero, ale ve skutečnosti je mezi nimi rozdíl jako mezi nebem a peklem.

Ačkoliv schopnost používat ústa má pouze jeden účel – oslavovat Nejvyššího Pána (Śrī Kṛṣṇa Caitanyu) a Jeho oddané, v tomto světě je bohužel situace zcela opačná.

Dokonce i spisy těch nejušlechtilejších z nejušlechtilejších básníků, spisovatelů nebo filozofů na tomto světě jsou pro ty, kdo si vychutnávají božskou aprākṛta-vāṇī Prabhupādy, suché jako kost, protože žádný z nich nemá ve středu Śrī Kṛṣṇu a všichni píší tak, aby uspokojili veřejnost pro své vlastní potěšení. To je pravý opak Śrīly Prabhupādy. Pohyb jeho pera byl pouze pro naprosté uspokojení Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy Caitanyi. Śrīla Saccidānanda Bhaktivinoda Ṭhākura napsal, že—

jaḍa-kāvya-raso nāhi kāvya-rasaḥ
kali-pāvana-gaura-raso hi rasaḥ
alam anya-kathādy-anuśīlanayā
bhaja godruma-kānana-kuñja-vidhum
(Śrī Godruma-candra Bhajanopadeśa)

Rasa, která se nachází ve světské poezii, není rasou opravdové poezie. Podstata veškeré rasy se nachází ve spojení s Gaurou, spasitelem věku Kali. Pěstování čehokoli jiného je zbytečné. Uctívejte tento Měsíc lesních altánů v Godrumě.

Śrīmad-Bhāgavatam označuje spisy postrádající bhakti jako poutní místo pro vrány.

na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uśik-kṣayāḥ
(ŚB 1.5.10)

Slova, která nepopisují slávu Pána, jenž jediný může posvětit atmosféru celého vesmíru, jsou světci považována za poutní místo pro vrány. Jelikož vše-dokonalé osoby jsou obyvateli transcendentálního sídla, nenacházejí tam žádnou radost.

Śrīmad-Bhāgavatam dále říká, že čistí oddaní nemají zájem setrvávat tam, kde neproudí čistá Gaṅgā témat týkajících se činností Nejvyššího Pána, a to i kdyby šlo o nejvyšší místo v celém vesmíru.

na yatra vaikuṇṭha-kathā-sudhāpagā
na sādhavo bhāgavatās tad-āśrayāḥ
na yatra yajñeśa-makhā mahotsavāḥ
sureśa-loko ’pi na vai sa sevyatām
(ŚB 5.19.24)

Inteligentní člověk se nezajímá o místo, a to ani v nejvyšší planetární soustavě, kde neproudí čistá Gaṅgā, která by se zabývala tématy týkajícími se činností Nejvyššího Pána, kde na březích takové řeky zbožnosti nejsou oddaní, kteří se věnují službě, nebo kde se nekonají saṅkīrtana-yajña festivaly k uspokojení Pána [zejména proto, že saṅkīrtana-yajña je v tomto věku doporučována].

Když se na tomto světě zjeví čistí oddaní jako Śrīla Prabhupāda a začnou psát svým božským perem, pak je to jistě pouze pro absolutní potěšení Nejvyššího Pána (Śrī Kṛṣṇa Caitanya Devy).

Śrīla Sadānanda Svāmī napsal: „Život a činnosti bhakty ve světě se zcela odehrávají v naplnění jeho přirozenosti sloužit Kṛṣṇovi a nejsou zamýšleny k potěšení nebo urážení, či osvícení nebo klamání lidí regulovaných zákonem. Život bhakty má svůj středobod v Kṛṣṇovi a skutečnost, že se tu a tam může objevit člověk, který se Jeho milostí osvobodí od sebe sama (od stavu spoutanosti), je pouze vedlejším účinkem.

Bhakta může opěvovat Bhagavāna a šířit Jeho līlu tak, že se zdá, že usiloval o dobro lidstva. Jak daleko je to od pravdy vyplývá ze skutečnosti, že realizovaný bhakta opěvuje a šíří Bhagavāna a Jeho līlu i tam, kde není jediný člověk připraven ji přijmout, protože jediným smysluplným využitím jeho jazykových schopností je mluvit o Kṛṣṇovi a zpívat Jeho jméno.“

Jednou se Śrī Guru-pādapadmy (Paramahaṁsy Jagad-guru Śrīly Bhakti Pramoda Purī Gosvāmī Mahārāje) zeptali nějací úředníci přístavní správy, kteří Śrīlu Guru Mahārāje velmi často navštěvovali: „Píšete toho tolik, kdo tohle všechno přečte?“

Śrīla Mahārāja s úsměvem odpověděl: „Nepíšu proto, abych dosáhl lābhy, pūjy nebo pratiṣṭhy. Píšu pouze proto, abych vykonal příkaz Śrīly Prabhupādy. Kdysi dávno mi požehnal darem pera, abych mohl psát caitanya-vāṇī. Od té doby se pořád snažím psát caitanya-vāṇī. Vím jistě, že mé spisy nebudou číst tisíce lidí, protože jsou zaneprázdněni māyou. To je zcela přirozené.“

Zázračným kouzlem božského pera Prabhupādy může být celý vesmír opět osvícen, samozřejmě – vyžaduje to naši poctivou upřímnost. Zůstává jen otázka, kdo bude schopen zachytit všechny tyto aprākṛta-siddhānta-vicāry a aplikovat je ve vlastním životě, aby bylo dosaženo konečného cíle (kṛṣṇa-premy). Prabhupádovo pero způsobilo v tomto světě revoluci.

Špička pera Śrīly Prabhupādy je jako lupa, pod níž jsou všechny božské síly aprākṛta-jagat vždy připraveny se objevit. Všechny Vedy, Upaniṣady, Purāṇy, Smṛti atd. stojí ve frontě se sepjatýma rukama, jen aby se mohly objevit ve službě peru Śrīly Prabhupādy. O aparā-vidyā (hmotném poznání), jako je nyāya, sāṅkhya, vaiśeṣika, yoga, mīmāṁsā atd. ani nemluvě.

Pouhým pohledem na Śrīlu Prabhupādu – Śrīlu Bhakti Siddhāntu Sarasvatīho – je zcela jasné, za jakým účelem se zjevil v tomto hmotném světě. Samotná původní bohyně Sarasvatī – Śrīmatī Rādhārāṇī – se objevuje na špičce pera Śrīly Prabhupādy. Kdo jiný než hlupák se může odvážit Prabhupādu zpochybňovat.

Kdyby Śrīla Prabhupāda nepřišel stloukat celý oceán písem, byli bychom navždy v oceánu pochybností a slepí jako sova. Pokud nejsme připraveni sloužit bhakti-siddhānta-vāṇī, pak absolutní maṅgaly nikdy nedosáhneme. Spisy Śrīly Prabhupādy jsou jako lék mṛta-sañjīvanī, který nám může vrátit život, protože jsme téměř jako mrtvá těla.

I kdybychom mohli shromáždit všechny spisy nebo přednášky celého světa, ani jeden z nich by se nemohl srovnávat se spisy nebo přednáškami Śrīly Prabhupādy. Śrīla Bhakti Pramoda Purī Gosvāmī Mahārāja říkával: „Śrīla Prabhupāda Bhaktisiddhānta byl velmi mocná oddaná osobnost – bhagavat-pārṣada.

Mluvil nebo psal s takovou silou, že ho lidé (ať už to byli oddaní nebo neoddaní) museli poslouchat beze slova (nebo bez hnutí). Ať si lidé říkají, co chtějí. Prabhupádovy filozofické závěry jsou ty nejvyšší ze všech a my musíme uctívat jeho vāṇī-vapu podle těch siddhānta-vicār, které nám dal. V současné době se téměř každý snaží nějakým způsobem odchýlit od Absolutní Pravdy. Tito lidé se také snaží odvést ostatní od Śrīly Prabhupādy, aby je přiměli poklesnout z cesty oddané praxe.“

Představte si, že by všechny posvátné texty na tomto pozemském světě zmizely. Ale pokud bychom měli všechny spisy Śrīly Prabhupādy, nedošlo by k žádné ztrátě. Stejně jako Śrī Lakṣmaṇa Jī Mahārāja chtěl zajistit absolutní bezpečnost Śrīmatī Sītā-devī tím, že kolem bhajana-kuṭīru Śrī Rāmacandry nakreslil ochrannou linii, aby ji ochránil, podobně chtěl Śrīla Prabhupāda jednat tak, aby nás ochránil před sahajiyā, māyāvādīny a svévolnými oddanými.

Prabhupádovo pero je jako věčné zlaté koště, kterým odhání veškeré smetí, jenž se objevuje v našem śuddha-gauḍīya-bhajanu. Prabhupádovo pero úspěšně zavírá ústa celé sahajiyā komunitě. Všechny jejich mylné představy a apa-siddhānty byly mocným perem Śrīly Prabhupādy proměněny v popel.

Jak velkou službu toto božské Prabhupádovo pero vykonalo, si ani nedokážeme představit. Všechna ostatní pera tohoto hmotného světa musí zajisté žárlit na pero, které používal Prabhupāda, stejně jako všechny ostatní bambusy žárlily na ten suchý kus bambusu (v podobě vaṁśī), který se dostal do ruky Śrī Kṛṣṇy, aby se dotkl Jeho nektarových rtů.

Prabhupádovo vāṇī je nejmocnější zbraní pro tento věk Kali. Pokud dáme guṇḍovi (chuligánovi) ostrý nůž, pak ho jistě může zneužít. Stejný nůž v rukou lékaře však může být správně využitý při jakékoliv operaci pacienta. Pokud dáte opici perly, k čemu pak mohou být užitečné?

V dnešní době se jednota celé Gauḍīya-sampradāyi roztříštila na kusy, vlastně žádná jednota už neexistuje, takže jak budeme schopni bojovat proti nejmocnějšímu proudu Māyi v podobě sahajiyů, māyāvādích nebo svévolných oddaných? Māyā-devī má velký vliv po celém světě, co potom mluvit o jednotě naší sampradāyi.

Pokud se nám tedy nepodaří sjednotit a uchýlit se u lotosových nohou Prabhupādy, pak nikdy nemůžeme být úspěšní, a to ani v nekonečném časovém horizontu. Jedna tyč se zlomí velmi snadno, ale zlomit jich mnoho je obtížné. Bhaktisiddhānta-vāṇī musí být plně využita k záchraně nás všech v tomto nejkritičtějším okamžiku našeho oddaného života.

Gaura Hari Hari Bol

Přeložil do čeština Premakanda Prabhu