Āmāra Bhajana ‘Moje oddaná služba’

Āmāra Bhajana ‘Moje oddaná služba’

Śrī Śrīmad Bhakti Dayita Mādhava Gosvāmī Mahārāja

Dávno jsem opustil světský život. Proč jsem ho opustil? Udělal jsem to jednoduše proto, abych se věnoval bhajanu, oddané službě. Bhajanu pro koho? Pro Śrī Krišnu. Proč bhajanu pro Śrī Krišnu? Śrī Krišna je jedinou příčinou všech příčin a pouze s Ním mám věčné spojení. Kdo je Śrī Krišna? Śrī Krišna je existence zcela prosycená blažeností.

Má schopnost přitahovat všechny ostatní živé bytosti a díky tomu osobně prožívá blaženost a také ji uděluje ostatním. Oplývá neomezeným poznáním. Ti, kdo vidí pravdu, Ho znají v Jeho třech aspektech: Úplném poznání, existenci a blaženosti. Tattva-vastu, Absolutní Skutečnost, která je plně sat-čit-ānanda, je vskutku Śrī Krišna.

Kdo jsem já? Jako součást Jeho energie jsem také složen z existence, poznání a blaženosti. Nejsem vastu-tattva, Absolutní Skutečnost, ale jako součást Jeho energie disponuji aspekty existence, poznání a blaženosti. Proto s Ním mám věčný vztah. Jaký typ vztahu s Ním mám? Mám vztah ve všech ohledech pouze se Śrī Krišnou. Śrī Krišna má dvě energie: Hmotnou (aparā) a duchovní (parā).

Já, jako vědomá existence (duše), jsem příčinou a součástí Krišnovy energie parā; a moje existence v podobě následku (tělo) je součástí Jeho energie aparā. Vědom si toho, že v každém ohledu patřím Jemu, jsem se zřekl světského života, abych se navždy věnoval Jeho bhajanu. Mé hrubé, jemné a duchovní tělo je navždy spojeno se Śrī Krišnou, a proto se budu všemi smysly vždy a za všech okolností snažit věnovat pouze službě Jemu. To je můj bhajan.

Moje počáteční odhodlání pro bhajan

Nyní vyvstává otázka: Nebylo pro mě možné zůstat ve svém běžném světském životě a praktikovat takovou oddanost? Samozřejmě jsem tam mohl zůstat, ale musel bych se přizpůsobovat vkusu ostatních. To byla hlavní překážka, které jsem čelil, když jsem žil mezi těmi, kteří se stavěli proti službě Śrī Krišnovi. To bylo nepříjemné. Nikdy jsem si nechtěl zkazit svůj vzácný život tím, že bych strávil byť jen okamžik jinými činnostmi než službou Śrī Krišnovi.

Abych využil příležitosti neustále zaměstnávat své různé smysly v láskyplné službě Śrī Krišnovi, poštěstilo se mi získat společnost velmi soucitného člověka, který je příbytkem náklonnosti a nejdražším služebníkem Mahāprabhua. S láskyplným soucitem přehlédl mé nedostatky a aby obohatil mou touhu po bhajanu, přijal mě za svého.

Když jsem získal jeho milost, nadšeně jsem se rozhodl zaměstnat všechny své smysly výhradně a nepřetržitě v bhajanu pro Śrī Krišnu. Proto jsem se s odhodláním vydal na cestu následování všech základních pokynů písem týkajících se pěstování poznání duše, a nikoli tohoto dočasného hmotného těla.

Vynoření mých Anarth

Duchovně založení lidé viděli, že se stávám lhostejným k hmotným záležitostem a že se věnuji duchovním praktikám. Začali mě ctít, považovali mě za sādhua (svatého), a tak jsem začal být respektován. Byl jsem odhodlán soustředěně rozvíjet duchovní život tím, že se podrobím nápravě jako žák. Bohužel jsem však, hnaný svými předchozími špatnými saṁskārami (vjemy), znovu začal toužit po luxusu tohoto těla a po světské prestiži.

Vždycky jsem si svého Śrīly Gurudévy velmi vážil a miloval. Nyní ho však kvůli této palčivé touze uspokojovat své smysly mnohokrát považuji za překážku na cestě k mým pochybným cílům a začal jsem se na něj dívat s jiným postojem. Už ho nepovažuji za svého dobrodince. Mám k němu určitou úctu, takže ho nemohu ovládat. Ani od něj nemohu přijmout disciplínu, protože by to brzdilo mou rozmarnou povahu. Tak se ocitám uvězněný v těchto dvou krizích.

Ačkoli jsem se původně rozhodl vykonávat bhajan pro Śrī Krišnu, postupně jsem na tuto touhu zapomněl. Moje snaha nyní existuje pouze navenek. Ve skutečnosti mi kromě touhy uspokojit smysly nic nepřináší podstatnou radost do srdce. Dříve jsem se považoval za šťastného, když jsem dostal jakoukoli příležitost sloužit Śrī Krišnovi, ale nyní takové příležitosti vnímám jako rušivé.

Dříve jsem se cítil požehnaný, když jsem mohl sloužit Śrīlovi Gurudévovi, ale teď se mi tatáž služba zdá být tíživá. Dříve jsem s nadšením sloužil oddaným (tj. vaišnavům a svatým lidem), ale nyní jsem už při pomyšlení na takovou službu apatický. Moje mysl je znepokojena, nejsem-li soustavně chválen a uctíván ve všech ohledech tím, že je mi nabízeno vyvýšené místo, drahé oblečení a chutné pokrmy.

Ze strachu z veřejného mínění se často stydím otevřeně vyjádřit taková očekávání, ale přemýšlím, jak dlouho bych byl ještě považován za bhaktu, kdyby se mi toho všeho nedostávalo. Začalo dominovat uspokojování smyslů a nahradilo bhajan pro Krišnu.

Nyní je mou prioritou sloužit svým smyslům. Pokud náhodou vykonám nějakou službu pro Śrī Krišnu nebo Śrī Gurua a vaišnavy, pak je to jedině po nebo během mých sobeckých snah.

Můj pokrytecký postoj

Ačkoli jsem denně opěvoval slávu Śrī Hariho, Gurua a vaišnavů, nyní se ve své mysli považuji za někoho, kdo se od nich neliší, tedy za jim rovného. Postupně se snažím zaujmout jejich postavení a pěstuji touhu dobýt tento svět s vaišnavy a Śrī Bhagavānem jako mými služebníky. Předmětem mého uctívání již není Śrī Krišna, ale moje rozmarná povaha.

Na veřejných shromážděních si nikdy nezapomenu získat slávu velkého vaišnavy tím, že se otevřeně prohlašuji za služebníka služebníka Śrī Hariho, Gurua a vaišnavů. Pravdou však je, že v srdci se odmítám za každou cenu považovat za méně cenného než jsou oni. Vnější projevy úcty, které jsem dříve vyjadřoval Śrí Guruovi a vaišnavům, byly pouze prostředkem k tomu, abych se ve společnosti etabloval jako svatý muž a získal si tak prestiž.

Hodnocení sebe sama

Není to tak, že bych se znovu a znovu nezamýšlel nad tím, jak jsem se do této žalostné situace dostal. Uvažoval jsem, že jsem se vědomě či nevědomě musel dopustit nějaké vaiṣṇava-aparādhy. Přestupky vůči oddaným obvykle vedou k úpadku bhakti. Takoví provinilci se pomalu stávají oběťmi smyslných pudů a chytají se do pasti kapaṭaty, sebeklamu.

Někdy dokážu své chyby odhalit, ale protože se bojím veřejného mínění a ztráty své falešné hrdosti, zdráhám se získat si přízeň oddaných pokornou žádostí o odpuštění. Spíše se snažím získat falešný obdiv světsky smýšlejících lidí a zanedbávám úsilí potěšit Śrí Hariho, Gurua a vaišnavy.

Moje obrovské neštěstí

Někdy, abych zapůsobil na nevědomé a když dychtím po tom, aby mne zbožňovali, se okázale ujímám praktikování samotářského bhajanu. A někdy se věnuji povolání žebravého mnicha a žebrám o obživu. Žádné takové pokusy však neuspokojují mou neklidnou mysl, a protože se mi nedostává očekávaného zbožňování, moje nespoutaná mysl hledá náhražky, které by ji uspokojily.

Tímto způsobem můj bhajan pro Śrī Krišnu vrcholí snahou o získání bohatství, o navazování kontaktů se ženami v naději, že získám jejich milosrdný pohled (a přiměju je plnit má přání), nebo o získání slávy. Když moji opravdoví příznivci a přátelé na duchovní cestě vidí můj ubohý stav, opakovaně mi radí, abych se těchto rozmarných činností zdržel a znovu se uchýlil k ochrannému vedení Gurua, vaišnavů a śāster.

Dříve, když jsem jejich pokyny považoval za nektarové, jsem se rozloučil se světským potěšením a šel vykonávat bhajan, duchovní praxi. Moje obrovské neštěstí mě však nyní drží v převleku za světce a přímo či nepřímo mě vede k šílenství po honbě za bohatstvím, ženami a prestiží. Pokyny pro mé blaho se mi již nezdají prospěšné. Slyšel jsem, že śāstra zmiňuje dvě cesty: śreyaḥ, nadřazenou duchovní cestu, a preyaḥ, cestu přirozených sklonů. Opustil jsem preyaḥ, abych se vydal za śreyaḥ, ale mé neštěstí mě přivedlo zpět ke starým způsobům.

Už nedychtím po naslouchání svatých recitací Śrīmad-Bhāgavatamu ani o Śrī Bhagavānovi. Kolikrát budu muset poslouchat ty samé staré příběhy? Jakmile na taková vyprávění zaměřím pozornost, přemůže mě ospalost. Ale spavost mi nedělá žádný problém, když si vychutnávám obyčejné světské drby. Mohl bych zůstat vzhůru celou noc, jen abych se zapojil do takových drbů, aniž bych k nim cítil sebemenší odpor. Zapomněl jsem na slova Bhāgavatamu (12.8.4). Píše se tam:

śṛṇvataḥ śraddhayā nityaṁ
gṛṇataś ca sva-ceṣṭitam
kālena nātidīrgheṇa
bhagavān viśate hṛdi

„Těm, kdo pravidelně naslouchají Śrīmad-Bhāgavatamu a vždy berou diskutovaná témata v něm vážně, se Osobnost Božství Śrí Krišna brzy projeví v jejich srdcích.“

Poselství Śrī Krišny ve Śrī Gítě o abhyāsa-yoze, neustálé oddané praxi, mi vypadlo z paměti. Poté, co jsem o bhakti něco slyšel, jsem impulzivně začal tvrdit, že ji dobře znám. Jsem přesvědčen, že jsem svými smysly, které jsou plné chtivých tužeb, pochopil, kdo je bhakta, a nyní mi zbývá poznat už jen Śrī Bhagavāna. Zapomněl jsem, že o transcendentálním aspektu bhakti a bhaktovi nelze přemýšlet ani je pochopit mou myslí, která je plná smyslných tužeb. Podobně jsem zapomněl na slávu odevzdání se Nejvyššímu Pánu a duchovnímu mistrovi.

nāyam ātmā pravacanena labhyo
na medhayā na bahudhā śrutena
yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanuṁ svām
Muṇḍaka Upaniṣad (3.2.3)

„Nejvyššího Pána nelze dosáhnout odborným vysvětlováním, enormní inteligencí ani opakovaným nasloucháním. Dosáhne Ho pouze ten, koho si Sám vybere, a této osobě projeví svou vlastní podobu.“

I když jsem tato slova Śruti opakovaně slyšel, nepamatuji si je. A zapomněl jsem, že společnosti bhaktů a Bhagavāna se nikdy nedá dosáhnout vzestupným procesem. Pozoruji, že někdy má mysl tíhne k askezi a jindy ke zbožným činnostem, i když plně vím, že ani jeden z těchto procesů nemůže člověka přivést ke společnosti bhaktů a Śrī Bhagavāna. Ale na to jsem zapomněl.

rahūgaṇaitat tapasā na yāti
na cejyayā nirvapaṇād gṛhād vā
na cchandasā naiva jalāgni-sūryair
vinā mahat-pāda-rajo-’bhiṣekam
Śrīmad-Bhāgavatam (5.12.12)

„Můj milý králi Rahūgaṇo, pokud nemá člověk příležitost potřít si celé tělo prachem z lotosových nohou velkých oddaných, nemůže realizovat Absolutní Pravdu. Absolutní Pravdu nelze realizovat pouhým dodržováním celibátu (brahmācārya), přísným dodržováním pravidel a předpisů rodinného života, opuštěním domova jako vānapraṣṭha, přijetím sannyāsu nebo podstupováním přísného pokání v zimě ponořením se do vody nebo obklopením se v létě ohněm a spalujícím žárem slunce.

Existuje mnoho dalších způsobů, jak pochopit Absolutní Pravdu, ale Absolutní Pravda je zjevena pouze tomu, kdo dosáhl milosti velkého oddaného.“

naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.32)

„Dokud si osoby, které silně tíhnou k hmotnému životu, nepomažou těla prachem z lotosových nohou vaišnavy, který je zcela zbaven hmotného znečištění, nemohou se připoutat k lotosovým nohám Pána, který je oslavován pro své neobvyklé činnosti. Člověk se může osvobodit od hmotného znečištění pouze tímto způsobem, tj. přijetím vědomí Krišny a uchýlením se k lotosovým nohám Pána.“

Na dřívější sliby, které jsem složil v přítomnosti svého duchovního mistra, abych dosáhl oddanosti, jsem zapomněl. Tyto sliby se týkaly toho, že budu služebníkem služebníků Śrí Krišny a nedovolím, aby ve mně zůstala jakákoli sobecká touha. Mou jedinou touhou bylo sloužit Śrí Krišnovi spolu s Jeho společníky.

Začal jsem vykonávat bhajan s nejvyššími cíli, které lze v tomto vesmíru mít. Proč jsem pak všechno zavrhl a oddal se bezvýznamným a dočasným snahám o triviální smyslové požitky, které jsou obvykle spojeny s utrpením? Ve střízlivém rozpoložení mysli o příčině tohoto jevu nepřemýšlím.

Předstírání Yukta-vairāgyi

Kdysi jsem si myslel, že k udržení života je nutné mít dostatek bohatství a že žena, která dokáže pokorně uspokojovat mé rozmary, je nezbytná pro uspokojení mých smyslů. Nyní čtu verše jako např.:

jāta-śraddho mat-kathāsu
nirviṇṇaḥ sarva-karmasu
veda duḥkhātmakān kāmān
parityāge ’py anīśvaraḥ
tato bhajeta māṁ prītaḥ
śraddhālur dṛḍha-niścayaḥ
juṣamāṇaś ca tān kāmān
duḥkhodarkāṁś ca garhayan
Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.27–8)

„Můj oddaný, který probudil víru ve vyprávění o Mé slávě, cítí znechucení všemi hmotnými činnostmi, ví, že veškeré smyslové potěšení vede k utrpení, ale přesto se není schopen vzdát veškerého smyslového požitku, by měl zůstat šťastný a uctívat Mě s velkou vírou a přesvědčením. I když se někdy oddává smyslovému požitku, ví, že veškeré smyslové potěšení vede k ubohému výsledku, a upřímně takových činností lituje.“

Pod záminkou přijetí yukta-vairāgyi jsem se stal samolibým. Říkám si, že koneckonců v mém stádiu sādhany, které je plné anarth, jsou špatné návyky nevyhnutelné. Proto si myslím, že těmito prohlášeními jsou mé vášně navěky omluveny. Ale tato tvrzení ve skutečnosti znamenají, že člověk musí tyto nízké návyky postupně ovládat a nezištně usilovat o bhajan bez očekávání jakékoli odměny. Své anarthy omlouvám dalším nedostatkem tak, že si myslím, že pro sādhaku budou tyto anarthy nutně existovat. Tato chyba je známá jako vipralipsā, sklon k podvádění.

Pro takové neomezené uspokojování smyslů neexistuje v písmech žádný důkaz. I na to jsem zapomněl. Dokud nebudu způsobilý vychutnávat śuddha-bhakti-rasu a neponořím se do služby bhaktům a Śrī Bhagavánovi, śāstra mě varuje, abych se nevzdával bhajanu, ale abych jej vykonával s přijímáním nezbytných smyslových požitků a zároveň je odsuzoval. Pokud takový smyslový požitek neodsuzuji, ale bláhově ho přijmu, nebudu mít žádný způsob, jak ho odstranit ze srdce. Na všechna tato prohlášení jsem zapomněl.

Můj neutěšený stav věcí

Meditace nad nádherou chtíče, smyslového požitku, společnosti žen, dostatečného bohatství a světské slávy mě ve skutečnosti jistě povede k tomu, že se k nim nakonec připoutám. Přišel jsem vykonávat výhradně bhajan pro Śrī Krišnu, ale nechal jsem se zlákat slávou společnosti se ženami. Odmítl jsem celibát, abych toužil po manželství, protože jsem zapomněl na jeho pomíjivou povahu. Jaký osud by mě čekal, kdybych se oženil?

Dříve jsem se tohoto světa definitivně zřekl, ale když jsem přemýšlel o chvilkových potěšeních, která nabízí bohatství, a zapomínal na zármutek, který s takovými činnostmi narůstá, okouzlila mě snaha bohatství hromadit. Toužím získat si nestálé zbožňování světských lidí, kteří jsou zaslepeni šílenstvím po smyslovém požitku, a nepřemýšlím o anarthách, které takové činy doprovázejí. Tak jsem ignoroval pokyny Śrí Hariho, Gurua a vaišnavů a znelíbil jsem se jim.

Někdy jsem je ve své šílené honbě za slávou a prestiží nejen zanedbával a urážel, ale také jsem jim oponoval. Není to tak, že by mě můj neutěšený stav věcí nerozrušoval. Mnohokrát jsem svůj zkažený život analyzoval. Tím, jak jsem ho vedl, jsem si zničil šance na dosažení lotosových nohou Śrí Krišny, který je nejvyšší příznivostí a plný blaženosti.

Zničil jsem si šance tím, že jsem jednal proti svému vlastnímu nejvyššímu blahu. V mysli se někdy odhodlám vést poctivý život ve všech ohledech; ale poháněn výsledky svých předchozích činů se, někdy nevědomky, stávám nespravedlivým. V tomto stavu se ptám: „Existuje nějaká naděje na mé konečné blaho?“ Myslím, že rozhodně ano.

Plná závislost na Bhagavānově milosti

Můžu selhat v jakékoliv zkoušce za jakýchkoliv okolností, ale nenechám se odradit. Budu pokračovat po cestě sādhana-bhajanu; a můj mistr, kterého budu věčně uctívat, a který je nejsoucítivější a osvoboditel pokleslých, mi jistě projeví milost. „‘Kṛṣṇa kṛpā karibena’ dṛḍha kari’ jāne – plně odevzdaný oddaný vždy doufá, že k němu Śrí Krišna bude laskavý. Tato naděje je v něm velmi pevná.“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā, 23.28).

„Dubalo yadi nā to dube dube vā – i kdyby se moje loď potopila a já se začal topit, svého úsilí se nevzdám.“ Tato zásada mi dodá sílu. Nikdy neztratím naději. V Bhagavánovi, který je ztělesněním absolutní blaženosti, nemůže zůstat žádná jiná tendence než udělování blaženosti. Je vládcem všech, a proto v Jeho rozdávání musí existovat opatření, skrz nějž udělí blaženost, a pouze blaženost, i mi. Jsem Jeho služebník, takže mě jistě ochrání a zaopatří. O tom není pochyb.

bhūmau skhalita-pādānāṁ
bhūmir evāvalambanam
tvayi jātāparādhānāṁ
tvam eva śaraṇaṁ prabho
(Vijñapti-pañcaka 3)

„Tak jako je země jedinou oporou pro ty, kterým uklouzly nohy, tak Ty jsi jediným útočištěm i pro ty, kdo se vůči Tobě dopustili přestupků.“

Znovu a znovu si připomínám tento verš, prosím všechny o odpuštění za své přestupky a s odhodláním se plně oddávám službě Bhagavánovi a Jeho drahým společníkům. Nadále se budu k bhaktům a Bhagavánovi modlit se služebnickým postojem. Pouze díky jejich milosrdným požehnáním mohu překonat všechny své sklony k jiným činnostem než k bhakti, a dosáhnout blaženosti tak, že jim budu sloužit. Služba bhaktům (tj. guruovi a vaišnavům) a Bhagavánovi je vskutku mým bhajanem, oddanou službou.

(S laskavým svolením Pujyapada Srila Bhakti Vijnana Bharati Maharaje)
Přeloženo ze Śrī Caitanya-vāṇī, 3. ročník, 1. vydání
týmem Rays of The Harmonist.
Poprvé publikováno v angličtině v Rays of The Harmonist č. 11 Kārttika 2002