Vaiṣṇava Aparādha

Vaiṣṇava Aparādha

Bhakti Pramode Puri Gosvami

Pán nesnese, když se někdo rouhá vůči Jeho oddaným, a proto je osobě, která se něčeho takového dopouští, upřena navždy možnost získání Pánovy milosti. Veškeré oddané činnosti takovéto osoby jsou prázdné a minou se účinkem, stejně jako obětování přepuštěného másla do popela obětního ohně. Každý, kdo usiluje o duchovní život, se musí obezřetně vyvarovat páchání těchto přestupků. Neříkáme to, abychom vám nahnali strach.

Vzpomeňte si na příklad Rámačandry Purīho, který začal s přestupkem vůči svému duchovnímu učiteli, aby dále pokračoval s přestupkem vůči chodidlům Džagadánandy Paṇḍita a konečně namířil svůj ofenzivní postoj vůči samotnému Pánovi, Čaitanjovi Maháprabhuovi. Každý, kdo následuje tuto zavrženíhodnou cestu, se navždy zbavuje možnosti zažít duchovní radost.

Šrímad Bhāgavatam uvádí, že vzpomínáním na Pánova lotosová chodidla – ve smyslu dychtivosti Mu sloužit – se odstraňuje z našich životů vše nepříznivé. Jinými slovy, odstraňuje se ofenzivní postoj, projevující se jako nechuť ke službě, která je jediným prostředkem schopným přivolat požehnání Pánovy milosti. Službou se osvobozuje od hmotných vlivů a dostává se na úroveň čistého dobra, viśuddha sattvy.

Ryzí oddanost Pánovi se v jeho srdci začne probouzet, jakmile se vymaní z otroctví způsobeného hmotnými kvalitami. Přirozeně se odpoutá od věcí, které nemají vztah ke Krišnovi a obdrží nejvyšší milost. Avšak rouháním se vůči Šrí Guruovi a Vaišnavům je vše ztraceno a zničeno.

Rouháním se vůči oddanému, který přijal útočiště u Svatého Jména, se vytrácí chuť ke zpívání. Člověk se takto vznáší na hmotné úrovni vědomí, vláčen touhami, které mu přináší pouhé neštěstí a nepřízeň. Skutečné požehnání pro všechny je krásně popsáno v Čaitanja Čaritāmṛtě, v rozhovoru mezi Maháprabhuem a Šrílou Rāmānandou Rájem.

Rāmānanda Ráj řekl, že oddanost Krišnovi je nejvyšší realizací transcendentálního poznání. Největšího věhlasu může kdokoli dosáhnout tím, že se stane Krišnovým oddaným. Nejcennějším vlastnictvím je božská láska ke Šrímatī Rādhārāṇī a Šrí Krišnovi a největší utrpení je způsobeno ztrátou společnosti Krišnových oddaných. Ten, kdo miluje Krišnu, je nejušlechtilejší osvobozenou bytostí.

Extatické opěvování vznešených zábav Rādhy a Krišny je nejvyšším náboženstvím. Společnost Krišnových oddaných je jediným skutečným dobrem pro všechny. Krišnovo transcendentální jméno, vlastnosti, krása a zábavy jsou jediným subjektem hodným stálého vzpomínání a lotosová chodidla Šrí Rādhy a Krišny jsou tím jediným, co bychom měli uctívat a zbožňovat.

Jediným vhodným místem k životu je Vrindávana, kde se Rādha a Krišna šťastně oddávají Svému božskému tanci lásky, rāsa-līle. Jedinými náměty hodnými poslechu jsou věčné zábavy Rādhy a Krišny. Zpívání Svatých Jmen božského páru je nejlepší formou kīrtanu a tím nejvznešenějším druhem uctívání, představujícím skutečnou kulturu a mělo by jako takové být stanoveno za konečný cíl lidské civilizace. Je-li však srdce nakaženo přestupkem vůči Harimu, Guruovi a Vaišnavům, tak se odchýlíme z duchovní cesty a jsme vláčeni po bídné cestě požitkářství.

Bháratavarša, Indie, je vstupní cestou do duchovního světa, Vaikuṇṭhy, kde se bohové a bohyně ucházejí o lidské zrození – zrození nabízející tu nejlepší možnost ke styku s Vaišnavy a službě vztahující se ke Krišnovi. Tento drahocenný dar je možné zničit aparādhou a proměnit tak lidský život v břímě.

Čaitanja Maháprabhu sestoupil z té nejintimnější oblasti transcendentálního sídla Šrí Rādhy a Krišny, aby nás upomenul na naši skutečnou totožnost Jejich věčných služebníků. Pokud však umožníme naší vnitřní povaze, aby se od služby Rādze a Krišnovi odklonila, zotročí si nás iluze a my tak promarníme vzácnou příležitost, kterou nám lidské zrození nabízí.

(Radha-Govinda. Program Pronisec 2008)