Transcendentální Hlasové Chvění

Transcendentální Hlasové Chvění

Bhakti Prajnana Kešava Gosvami

Víme, že ten, kdo vlastní śakti, či śaktimān, je vlastníkem síly. Hlas, který je obdařen śakti, je śaktimān sama. Jaký to může mít význam? Materiální síla je neživá a nevlastní žádné vědomí. Tato síla je omezená a nemůže nezávisle jednat. Hlas z transcendentálního světa má oproti tomu nepředstavitelnou sílu. Jelikož je tato síla osvobozená od vlivu māyi, je totožná se svým původem. Tato síla je schopna svou nesrovnatelnou mocí přetvořit nemožné v možné. V písmech stojí psáno:

nāma cintāmaṇiḥ kṛṣṇaś caitanya-rasa vigrahaḥ pūrṇa śuddho nitya-mukto bhinnatvān nāma-nāminoḥ

„Svaté jméno Kṛṣṇy je transcendentálním, blaženým, přání vyplňujícím drahokamem. Je Kṛṣṇou samotným, pramenem veškeré radosti. Kṛṣṇovo jméno je dokonalé a je formou všech transcendentálních nálad mysli. Není to hmotné jméno, nepodléhá nikdy hmotným podmínkám a není nikdy o nic méně mocné než Kṛṣṇa samotný. Jméno Kṛṣṇa není nikdy pošpiněno hmotnými okolnostmi a stojí takto vždy mimo všech afér māyi. Jméno Kṛṣṇy a Kṛṣṇa samotný tedy nejsou odlišní.“ (B.R.S. 2/108)

kali-kāle nāma-rūpa kṛṣṇa-avatāra nāma haite haya sarva-jagat-nistāra

„V tomto věku Kali je Kṛṣṇa ve formě svých svatých jmen zjevený v Haré Kṛṣṇa mahā-mantře. Člověk se s ním přímo sdružuje jednoduše zpíváním těchto jmen. Každý, kdo se tomu věnuje, je s jistotou osvobozený.“ (Č.Č. Ādi 17.22)

Bhagavān Śrī Kṛṣṇa se manifestoval v tomhle světě ve formě śabda-brahma. Śabda-brahma je prosto jakýchkoliv materiálních vlastností (nirguṇa). My, lidé narození v tomto světě hmotných vlivů, nejsme schopni ho pochopit, ale jsme schopni zakusit jeho nekonečnou sílu a sladkost. Našimi hmotnými smysly, zrozenými pod vlivem hmotných skutečností, jsme schopni přijímat pouze hmotné podoby, příchutě, vůně, hlasy a doteky.

Smysly jsou substancí zrozenou pod vlivem hmotných okolností a proto nás nejsou schopny přiblížit ke Kṛṣṇovi, Bhagavānovi, který se nachází mimo vliv hmotných okolností. Materiálními smysly vnímáme jen světské, dočasné prvky. Dokud zůstaneme se smysly hluboko ponořenými v hmotném světě, bude pro nás nemožné znovu probudit naši duchovní bdělost vědomí.

Pokud nebudeme udržovat kontakt s těmito materiálními objekty více, než je v dané chvíli nezbytně nutné, mohli bychom se pokusit dosáhnout podstaty, která je objasňující. Není pro nás nepřiměřené neúnavně potom žádat o objasnění naší vlastní věčné formy (svarūpa) a našich nejvyšších příbuzných, Hariho, gurua a vaiṣṇavů? Kdo by nepřikládal těmto úvahám žádnou pozornost? Jestliže někdo není schopen pozdvihnout své vědomí na úroveň své odvěké, vnitřně sídlící přirozenosti, jaký význam má potom jeho zrození?

Znamená to, že objasnění transcendentální skutečnosti (nirguṇa-vastu) přichází jen jednou cestou; ušima. Jsme požehnáni duchovně prožitými hari-kathā, nebo vaikuntha-śabda z úst přítomných osvícených sādhuů tohoto světa (sféry lidského vnímání). Jestliže z celého srdce přijmeme Bhagavāna, který vstupuje ve formě transcendentálního zvukového chvění do našich uší, vstoupí toto śabdabrahma sluchovou cestou až do srdcí. Poté, co odstraní z našeho srdce temnotu a nastřádanou špínu, manifestuje tam svůj ryzí trůn.

Hlasové chvění, které je osvobozeno z vlivu materiálního vydírání, se může samo, svou sladkou vůlí, zjevit. Toto chvění, toto bytí, se zjevuje v materiální sféře nejvýše blaženě. Toto transcendentální chvění se zjevuje skrze médium śrautha-patha, guru paramparā. Pluje tokem slov ze rtů Śrī Gurudevy nebo vaiṣṇavy, jež jsou oba vtělením sac-cid-ānandy, duchovní síly, poznání a blaženosti. Duchovní jazyk sādhu, který je plně zaměstnán prováděním bhāgavata-kīrtanu, je označován jako matka Śrī Nāmy.

Mnozí jsou toho názoru, že toto chvění, které je nirguṇa, potom, co sestoupí z transcendentální úrovně do tohoto světa, musí být přijato za zrozené pod materiálním vlivem. Dá se snadno porozumět, že se tento spekulativní, nedozrálý koncept staví proti principům bhakti a skutečnosti písem. Pokusy těchto lidí, označit krásného, mocného Pána māyi za jejího poddaného, nebo zpochybnit neomezenou, mocnou přirozenost Śrī Bhagavāna, jsou pouze odhalením jejich hlouposti.

Znamená to nejvyšší absolutní realitu, ve formě śabda-brahmy, kdy je Nejvyšší nezávislý a Jeho přirozenost se nikdy neztrácí. Hlasové chvění, vyplouvající z úst sādhu je duchovně existujícím, nekonečně mocným úplným vědomím. Hmotný hlas vstoupí do hmotné místnosti, po nějaký čas zůstane a pak zase zmizí. Tento druh hlasu nás zavádí do hlubin. Tento druh hlasového chvění prostupuje hmotný prostor pro uspokojení našich smyslů a zjevuje se pouze proto, aby nás přivedl do potíží.

Jedení, pití, spaní, sex a smrt jsou jediné aktivity tohoto světa. Hlas, který vplouvá do našich uší skrze śrautha-patha, guru-paramparā, má tak nadpozemskou a pohlcující sílu, že pokud jednou vstoupí skrze médium uší do srdce, dosáhne rozkvětu přirozeného, vnitřně sídlícího duchovního bytí. Tento transcendentální hlas přichází z Vaikuṇṭhy, potom, co pronikne Brahmalokou, do tohoto vesmíru čtrnácti planetárních systémů.

Osvobozuje jīvy ze zajetí māye a připoutává ji k službě Śrī Bhagavānovi. Okolo Virajā a Brahmaloky ji zavádí zpět na Vaikuṇṭhu. Toto je śabda-śakti, síla svatých jmen.

Transcendentální hlas sám je úctyhodným bytím a jediným útočištěm pro každou individuální jīvu. Kromě odevzdání se tomuto śabda-brahma není nic, čím může jīva dosáhnout osvobození, či blaženosti. Śrīman Mahāprabhu řekl:

Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare

prabhu kahe, kahilama ei mahā-mantra ihā japa giyā sabe kariyā nirbandha

„Dal jsem vám tuto mahā-mantru. Měli byste všichni zpívat denně stanovený počet kol.“ (Č.B. Madhya 23.76-77)

ihā haite sarva-siddhi haibe sabār sarva kṣaṇa bala ithe vidhi nāhi āra

„Zpíváním mahā-mantry dosáhne každý z vás všech druhů dokonalosti. Utečte ode všech činností ke zpívání. Nejsou žádná přísná pravidla pro zpěv svatých jmen.“

ki bhojane ki śayane kibā jāgaraṇe aharniśa cintā kṛṣṇa balaha vadane

„Při jedení, spaní, nebo bdění, ve dne, či v noci, zaměstnávejte takto svého ducha myšlenkami na Kṛṣṇu, a své jazyky zpěvem Jeho svatých jmen.“ (Č.B. Madhya 28.28)

kṛṣṇa-mantra haite habe saṁsāra-mocana kṛṣṇa-nāma haite pābe kṛṣṇera caraṇa

„Jednoduše tím, že zpíváme svatá jména Kṛṣṇy, osvobozujeme se z hmotné existence. Ještě mnohem víc, prostě zpěvem Haré Kṛṣṇa mahā-mantry jsme schopni uzřít lotosová chodidla Kṛṣṇy.“

Ti, kteří toto śabda-brahma ignorují, nebo zanedbávají, budou s jistotou zahrnuti problémy. Pokud není někdo bohatě obdařen štěstím, není schopen pochopit krásu tohoto śabda. Nešťastné osoby si myslí, že už slyšely hari-kathā. Ve skutečnosti však neslyšely vůbec nic. Byly zcela oklamány. Jen pokud jsme obdařeni štěstím služby bhajanāvastu Śrī Bhagavānovi, vstoupí hari-kathā do našich uší. Teprve potom to můžeme přijmout, ponechat si a pochopit. Je tedy naší prvotní povinností věnovat pozornost tomuto prameni, této seberealizované duši, ze které se manifestuje hari-kathā.

V tomto světě jsou desetitisíce hnutí a společností, jejichž členové se zabývají jen gramatickými kalkulacemi sanskrtu (anusvāra-visarga) a tím ztrácí svou energii. Tito lidé nemohou pochopit duchovní existenci zvuku, který sestupuje z duchovní říše. Vydávají se za vykladače hari-kathā, ačkoliv se den za dnem topí v moři smyslových požitků. Je zřejmé, že se má člověk zcela zříci nevhodné společnosti, stýkat se s oddanými (sādhu-saṅga) a naslouchat od nich písmům. Jak to popisuje śāstra:

tataḥ duḥsaṅgam utsṛjya satsu sajjeta buddhimān santa evāsya chindanti mano-vyāsaṅgam uktibhiḥ

„Inteligentní osoba by se měla vzdát všech druhů špatné společnosti a místo toho vyhledat společnost svatých oddaných, jejichž slova přetrhnou excesivní připoutání ducha.“ (Ś.B. 11.26.26)