Čistá láska a náklonnost

Čistá láska a náklonnost

Śrīla Bhaktivedānta Nārāyaṇa Gosvāmī Mahārāja

Prvotní poselství

Mám radost z toho, že mohu cestovat a kázat v západních zemích. Nepřišel jsem však učit nic nového. Pouze následuji Śrīlu Bhaktivédantu Swámího Maharádže (zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny ISKCONu), učím totéž, co přišel učit on. Śrīla Swámí Maharádža je mým blízkým přítelem a śikṣā-guruem.

Do tohoto světa nepřinesl nic nového, naopak, jednoduše předal to, co obdržel od svého Gurudévy nitya-līlā-praviṣṭa oṁ viṣṇupāda Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatí Gosvāmī Maharádže Prabhupády a všech ostatních učitelů naší učednické posloupnosti, přicházející od Čaitanji Maháprabhua. Śrí Čaitanja Maháprabhu je ve skutečnosti Śrí Kršna Samotný, Nejvyšší Osobnost Božství, který přišel v podobě Svého vlastního oddaného proto, aby nás učil o způsobu transcendentální oddané služby, pomocí níž k Němu můžeme vyvinout čistou lásku a náklonnost.

V tomto světě není možné najít štěstí

Śrí Čaitanja Maháprabhu a všichni učitelé v Jeho linii mají jediné přání, abychom byli šťastni. Každý touží být šťastný, ale v tomto světě většinou najdeme velice málo opravdové radosti a náklonnosti, a i ty provází zármutek a utrpení. Mohli bychom se zeptat, proč nejsme šťastni, přestože máme tolik bohatství? Měli bychom se nad tím zamyslet. Napoleon ani prezident Kennedy nebyli žebráci. Princezna Diana také nemusela žebrat na ulici, nebyla hloupá, ošklivá či nevzdělaná. Právě naopak, měla dobrou pověst, byla slavná, krásná a princ Charles byl jejím manželem, ale přesto nebyla šťastná.

Proč jsou lidé, kteří zjevně nestrádají, přes svoje bohatství a majestát nešťastní? S velkou vážností bychom se nad tím měli zamyslet. Nepřemýšlíme-li takovým způsobem, pak nejsme o nic lepší než zvířata. Slyšeli jsme o Mussolinim, který byl díky své politické síle velice mocný, a také Hitlerovi, který byl dokonce ještě mocnější, přesto ani jeden z nich nebyl šťastný.

Měli bychom se zamyslet nad naším současným způsobem života a uvědomit si budoucnost, která nás čeká, a zeptat se sami sebe: „Přinese mi mé současné jednání a cesta, již následuji, opravdovou radost a štěstí?“ Položením takovéto otázky si uvědomíme, že kráčíme stejným směrem, jakým šli lidé před námi. Směrem, jenž je neučinil šťastnými, a pokud si i my vybereme jejich cestu, budeme stejně nešťastní.

Je mnoho bohatých lidí, prezidentů států a premiérů vlád, kteří jsou nešťastní, bez ohledu na své velké bohatství a možnosti smyslových radostí. Jednoho dne zestárnou a zemřou jako každý jiný a opustí vše, co v tomto světě měli. Co se týče materiálního pokroku, v dnešní době nastal velký pokrok, od kuchyně až po lékařskou vědu.

Dostáhli jsme mnohých objevů, zejména v oblastech komunikace, dopravy a lékařství. Jsou-li poškozeny nějaké části těla nebo orgány, dokážeme je vyměnit. Oči mrtvého jsou vyjmuty a transplantovány slepci, který začne vidět. Dnešní chirurgové dokonce dokáží dát zdravé srdce namísto nemocného. Přesto všechno musíme zestárnout a zemřít.

Ve srovnání s ostatními zeměmi stojí Amerika na prvním místě, ale jsou Američané šťastní? Je-li tomu tak, proč se tedy mezi sebou tolik hádají a proč mnozí z nich spáchali sebevraždu? Je nezbytné porozumět tomu, že nás materiální pokrok neučiní šťastnými.

(z knihy “Štěstí v ráji hlupáků” aneb Nepatrnost hmotného štěstí, přeloženo z přednášek v Murwillumbahu, Austrálii)