Gaudiya Math mínus Bhaktivinód Thákur je NULA

Článek: Gaudiya Math mínus Bhaktivinód Thákur je NULA

Harikatha, Šríla Bhakti Ballabh Tirtha Goswami Maharaj

Šríla Bhaktivinód Thákur je kořenem každodenních činností v Čaitanja Mathu, Gaudija Mathu, Čaitanja Gaudija Mathu a jejich sesterských institucí. Gaudiya Math instituce od něj nelze oddělit. Tyto instituce jsou zcela zavázány jeho vznešenému dílu.

Když Čaitanja Maháprabhu a Jeho drazí společníci jako Nitjánanda Prabhu, Advaita Áčarja, Haridas Thákur, Šrívas Pandit, Šest Gosvámích a další společníci zmizeli z tohoto světa, nebyl nikdo, kdo by mohl pochopit a přimět ostatní, aby pochopili Jeho učení. Neexistoval v té době žádný učenec? Nebyl tehdy žádný Bhágavatam? Nebo knihy šesti Gósvámích, Čaitanja Čaritámrita nebo Čaintanya Bhágavata?

Všechny knihy tady byly, ale většina lidí nedokázala důležitost a učení Bhágavatamu nebo učení Čaitanji Maháprabhua pochopit. Lidé měli díky svým znalostem silné falešné ego. Nejvyšší Pán je však k těm, kdo mají falešné ego, velmi vzdálený.

Po odchodu Čaitanji Maháprabhua a Jeho osobních společníků se objevilo mnoho pseudo-sekt (apasampradájí). Totaram Babaji zmínil 13 druhů apasampradájí (v současnosti existuje ve společnosti více než 39 apasampradájí). Třinácti apasampradájemi zmíněnými Totaramem Babajim jsou:

‘āul, bāul, kartābhajā, neṛā, daraveśa, sain sahajiyā, sakhībhekī, smārta, jāta-gosāṣi atibāṛī, cuṛādhārī, gaurānga-nāgarī totākahe eiteror saṅg anāhi kari’.

S lidmi z těchto apasampradájí se nestýkejte. Tvrdí, že to, co následují, je učení Čaitanji Maháprabhua, ale nenásledují skutečné učení. Nemají dobrý charakter. V šatech Babajiho se stýkají se ženami a snaží se napodobovat intimní láskyplné zábavy Rádhá-Krišny.

Ačkoliv se vydávají za vzdělané učence, jsou bezcharakterní a nechápou skutečné Maháprabhuovo učení. Tím, že obyvatelé Navadvíp Dhámu viděli, jak se tito lidé na základě své anti-devocionální ideologie chovají, neporozuměli Maháprabhuovu učení a ztratili v toto učení víru.

Obyčejná třída lidí začala chování a praktikování lidí pseudo-sekt chápat jako učení Maháprabhua. Maháprabhu si proto pomyslel: “Zjevil jsem se v této speciální Kalijuze, abych rozdával Unnata-ujjavala-rasu, kterou jsem nezprostředkoval v žádné jiné Juze. Kalijuga sotva začala a lidé už zapomněli na učení, které jsem jim dal.”

Poté nařídil svým společníkům, aby se zjevili v tomto světě a toto učení obnovili. Ačkoli Bhaktivinód Thákur přijal Grihastha-ášram (rodinný život, druhý ášram), není obyčejným člověkem. Šríla Bhakti Siddhanta Saraswati Goswami Thákur také není obyčejný člověk. Obyčejný člověk nedokáže psát ani mluvit jako oni. Na příkaz Maháprabhua se Bhaktivinód Thákur zjevil v Bhadře na Šukla Trajódáší v roce 1838.

Na této zemi pobyl 76 let. Zjevil se v Ula-gramu (vesnici) ve Viranagar Dhamu v okrese Nadiya. Za svého otce přijal Ánanda Čandru Duttu Mahodayu. Podrobnosti o jeho rodině jsou uvedeny v knize s názvem „Čaitanja a jeho společníci“. Můžete si ji přečíst. Íšvarčandra Mahodají byl zamindar (pronajímatel půdy) z Viranagaru. Ánand Čandra Dutta se oženil s dcerou Íšvarčandry Mahodají, Džagan Móhiní Déví, a Bhaktivinód Thákur, který je oba přijal za své rodiče, se tak zjevil na tomto světě.

Existuje mnoho apasampradájí, ale náš Gurudév nás varoval, abychom vůči žádné konkrétní osobě, která k nim patří, nepěstovali žádnou osobní zášť. Jednou do našeho Kalkatského mathu přišel člověk z apasampradáje a jeden Brahmačárí se k němu choval jinak. Tehdy Šríla Gurudév nařídil: „Neměl by ses k němu takto chovat. Měl bys mu projevit úctu a dát mu prasádam. Řekni mu o myšlence čisté oddanosti.

Neměli byste přijímat jejich myšlenky, ale osobně byste k nim neměli mít žádnou zášť. Pokud budeme na tyto zastánce útočit s nepřátelskou mentalitou, špatné vlastnosti pseudo-sekt se k nám vrátí a my zažijeme duchovní pád. Pokud přijmete jejich učení, budete svedeni nebo zbaveni cesty čisté oddanosti. Zachraňte sebe a zachraňte ostatní. Nikomu osobně neubližujte. Nikomu nezpůsobujte bolest.“

Šríla Bhaktivinód Thákur mluvil velmi láskyplně a velmi zdvořile. Vyvracel neoddané myšlenky druhých, aniž by jim způsoboval bolest. Stejně jako to dělal náš Gurudží. Náš Gurudží také vycházel ze stejné pozice. Maháprabhu poslal své vlastní společníky; nikdo se od Něho neliší. Jeho vlastní společník, náš Param Gurudží (Prabhupáda), se zjevil a přijal Bhaktivinóda Thákura za svého otce.

Je největším dobrem, které Bhaktivinód Thákura přinesl tomuto světu. V Padmapuráně je psáno: hy utkale purushottamat – čistá oddanost se bude šířit po celém světě z Purušotam Dhámu. A po zjevení Šríly Bhakti Siddhánty Sarasvatího Thákura v Purušotam Dhámu se čistá oddanost šířila po celém světě.

Když Šríla Bhaktivinód Thákura cestoval z Bengálska do Purí Dhámu a bral s sebou Čaitanja Bhágavatu a Čaitanja Čaritámritu, aby kázal poselství Maháprabhua, zastavil se cestou v Čútigramu poblíž Džajpuru, aby přijal daršan svého dědečka Šrí Rádžaballabhy Datty.

Jeho dědeček byl Vaka-sidhha-puruša – člověk, jehož všechny předpovědi se stávají skutečností. Prorocky prohlásil, že Thákura bude velkým vaišnavou. Ihned po této předpovědi jeho životní vzduch vyšel temenem hlavy. Nebyla to obyčejná smrt. Všechno, co kdy řekl, se splnilo.

Šríla Bhaktivinód Thákur poté dorazil do Purí. Žil tam jogín jménem Bišakišan, který získal mystické síly. Díky svým mystickým silám dokázal vyléčit mnoho nevyléčitelných nemocí a tyto síly mu zajistily velké množství následovníků. Prohlásil, že určitého dne přijme čtyřrukou podobu a zničí mleče a obnoví zbožnost.

Mnoho lidí se ho bálo. Na Rasa-líla tithi oznámil, že projeví rasa lílu a začal nabírat dívky a ženy ze známých rodin v oblasti. Lidé se obávali, že Bišakišan má takové mystické síly, kterými dokáže cokoliv – třeba způsobit vážnou nemoc – a tak se obrátili o pomoc na vládní úředníky. V té době vládla britská vláda. Bhaktivinód Thákur tam působil jako zástupce soudce.

Byl pověřen řízením Džagannáthova chrámu. Spolu s tím dostal také za úkol vyšetřit Bišakišanův případ. Bhaktivinód Thákur byl jemnější než růže, ale hrozivější než blesk. Ačkoli byl obecně laskavý a mírný, netoleroval nepoctivost. Opatřil si Bišakišanovu adresu a šel za ním.

Řekl mu: „Slyšel jsem, že přijmeš čtyřrukou podobu a také budeš provádět Rasa-lílu. Sídlí zde Džagannáth Déva a ty takhle mluvíš?“

Bišakišan odpověděl: „Džagannáth Déva není nic jiného než neživá dřevěná socha. Já jsem skutečný Bůh.“

Bhaktivinód Thákur pochopil, že Bišakišan je darebák. Řekl mu, aby se zdržel takových nekalých činů. Bišakišan se snažil Thákurovi různými způsoby zalichotit a získat si ho na svou stranu. Thákur ho požádal, aby přestal se všemi svými přečiny. Když viděl, že Bišakišan nemá v úmyslu přestat se svými snahami klamat lidi, nechal ho zatknout a uvěznit. Bišakišan použil svou mystickou moc k tomu, aby Bhaktivinóda Thákura a jeho rodinu začaly napadat různé nemoci.

Přesto ho nepustil na svobodu a nechal jeho tělo ve vězení. Existovalo také mnoho dalších osob, které se vydávaly za Baladévu nebo Brahmu atd. Vyšetřoval všechny takové případy a uděloval tresty. Takový byl Bhaktivinóda Thákur. Navenek svou moc projevil v několika případech, ale jen na krátkou dobu.

Když Bhaktivinód Thákur pobýval v Puri Dhamu, zjevil se tam Prabhupád a přijal ho za svého otce. Šest měsíců po zjevení dítěte nastal čas festivalu Rathajátra. Toho roku se na přání Pána Džagannátha vůz zastavil před domem Šrí Bhaktivinóda Thákura a jednoduše se nechtěl pohnout dál. Pán Džagannáth Déva tam zůstal celé tři dny.

Na pokyn Bhaktivinóda Thákura se před Božstvem po celé třídenní období konal kírtanový festival. Po třech dnech matka přinesla šestiměsíční dítě k Džagannáthovi Dévovi, aby mohlo mít Jeho Daršan a položila ho k Jeho lotosovým nohám. Pán dal dítěti požehnání v podobě své girlandy. Girlanda spadla z Pánova krku přímo na něj!

Ti, kdo viděli dítě v době jeho narození, byli také ohromeni tím, že přes jeho rameno spatřili symbol posvátné bráhmanské šňůry. Šríla Prabhupáda po svém narození zůstal deset měsíců v Purušottam Dhamu a poté se s matkou vydal v nosítkách po souši do Ranaghatu v Bengálsku.

Bhaktivinód Thákur napsal mnoho kírtanů. V jednom z nich, „radhā-krishna pad kamale man“, Šrí Thákur odhalil svou skutečnou identitu:

yugala-sevāya, śrī-rāsa-maṇḍale,

niyukta kara āmāy

lalitā-sakhīra, ayogya-kiṅkarī,

vinoda dhariche pāy

(Kalyan-kalpa-taru)

„Bhaktivinóda, nejneschopnější služebník Lálity Sakhí, se pevně drží Tvých lotosových nohou a modlí se: ‚Zaměstnej mě ve službě Božskému Páru v kruhu božské Rasa-mandaly.‘“

Kaljan-kalpa-taru, Gítamála, Gítavali, Šaranagati nebo kterákoli jiná Grantha (kniha), kterou si od něj přečtete, se hluboce dotkne vašeho srdce a předá vám poselství čisté oddanosti. Obyčejný člověk nemůže napsat takové knihy. I když o tom jen přemýšlíme, žasneme.

Bhaktivonód Thákur přijal grihastha-ášram (rodinný život), protože chtěl naučit širokou veřejnost, jak vykonávat bhadžan, a to i v rodinném životě. Rozhodl se, že se stane hospodářem, ale jeho syn, Sarasvatí Prabhupáda, přijal sanjás a kázal poselství čisté oddanosti celému světu.

Thákur složil svou první báseň, když mu byly pouhé dva roky. Ve všech Gaudiya Mathech, v Iskconu, ve všech kírtanech, které se zpívají jako ranní kírtany, Mangala-árati, Bhoga-árati nebo Sandhya-árati, všechny napsal on. Gaudiya Math bez Bhaktivinóda Thákura je Nula. Nic bez něj nezůstane. Mohl by obyčejný Grihastha odvést takovou práci?

Následuje popis několika událostí z dětství, které Šríla Bhaktivinód Thákura vylíčil ve své autobiografii: „Jeden starý tesař byl pověřen malováním pozadí pro sochu během Durga Púdži. Seděl jsem vedle něj, zatímco pracoval, a zeptal jsem se ho, co dělá. Odpověděl, že připravuje sochu Déví (bohyně). Zeptal jsem se: ‚Kdy do sochy vstoupí duch boha? Nevidím v ní Déví ani Boha?‘

Tesař odpověděl: „Nejdřív jsem svázal snopy slámy a pak to pokryl hlínou. Až mu namaluju oči, bůh přijde a usadí se v obraze.“ V den, kdy se chystal božstvu namalovat oči, jsem dychtivě přišel, ale boha jsem nikdy neviděl. „V této soše není žádný bůh, že ne?“ Starý tesař pak řekl: „Když bráhmani božstvo posvětí, pak se bůh vtělí a vstoupí do jejich podoby.“

Obřad posvěcení jsem pozorně sledoval, ale nikdy jsem nespatřil žádný božský projev. Myslel jsem si, že tesař je docela moudrý člověk, a tak jsem šel k němu domů a požádal ho, aby mi to znovu vysvětlil. Pak mi řekl: „Nevěřím v toto uctívání idolů. Myslím, že bráhmani to jednoduše používají jako prostředek k oklamání důvěřivých lidí a aby mohli od nich vybírat peníze.“

Tesařova slova mi přinesla velkou radost a požádal jsem ho, aby mi řekl něco o Nejvyšším Pánu. Řekl: „Říkejte si, co chcete, ale já nevěřím v nic jiného než v jediného Nejvyššího Pána, Paraméšvaru. Tesařova slova mi přinesla velkou radost.“

„Kdysi žil jeden velmi známý Brahmačárí. Uctíval podle tantrického kultu. V malé skryté místnosti uchovával lidskou lebku. Někteří lidé říkali, že když dáte lidské lebce vodu a mléko, usměje se. Sundal jsem lebku a dal jí vodu, ale žádný úsměv jsem neviděl.“

Tak se setkával a hovořil s různými vrstvami společnosti a sledoval, co se ve společnosti děje.

Šríla Bhaktivinód Thákur složil svou první báseň, když mu byly pouhé dva roky. V šesti letech se naučil všechny detaily historických eposů Mahábhárata a Rámajána. Je obyčejné šestileté dítě schopné takového činu? Všechny vlastnosti Pána spočívají i v Pánově oddaném.

Nejvyšší Pán je nekonečný. Jeho vlastnosti jsou nekonečné a oddaní, kteří se Mu odevzdali, také mají nekonečné vlastnosti jako On. Nikdo nemůže opěvovat slávu Pána a Jeho oddaných plně. Všechny výklady písem jsou v nich tedy plně odhaleny. Šríla Thákur napsal za svůj život tolik knih.

Pracoval jako soudce. Usadil se v Godrumdvípu a tam se věnoval zábavě intenzivního bhadžanu. Brzy večer uctíval prasádam a po chvíli odpočinku v deset hodin večer vstával a celou noc zpíval svaté jméno. Při zpívání si zapisoval všechny transcendentální emoce, které se mu v srdci vynořily.

Už v deseti letech se tázal na Absolutní Pravdu. Když mu bylo jedenáct let, jeho otec opustil tento svět. Podle tehdy rozšířeného zvyku jeho matka zařídila sňatek svého dvanáctiletého syna s pětiletou dívkou z nedaleké vesnice. Šríla Thákura o svém sňatku říká: „Bylo to jako svatba pro panenky.“ Ačkoli Thákura problémy lidského života znal, tak aby je mohl přímo vnímat, tak proti sňatku, který byl místním zvykem, neprotestoval.

Napsal více než sto duchovních knih v různých jazycích jako je bengálština, sanskrit a angličtina. Za prostředníka, skrz něhož kázal všechny své spisy celému světu, povolal Šrílu Bhakti Siddhhantu Sarasvatiho Thákura. Sám také cestoval po celé Indii a kázal.

Jednou navštívil Kuliyu (Koladwip), známou také jako Aparadh Bhanjan Khsetra – místo, kde se člověk zbavuje všech svých prohřešků a kde stojí moderní město Nabadwip. Jednoho večera vylezl na střechu domu, kde pobýval. Uprostřed temné oblohy s hustými mraky uviděl na druhé straně řeky osvětlenou budovu. Tím pohledem byl ohromen.

Následující den se zeptal a dozvěděl se, že světlo vychází z místa zvaného Ballal Dighi. Když se později do Ballal Dighi vydal, od starších obyvatel vesnice se dozvěděl, že se jedná o rodiště Čaitanji Maháprabhua. Thákura to zaujalo a začal zkoumat staré mapy a dokumenty a dokázal přesvědčivě určit, že se jedná o Májápur; Maháprabhuovo rodiště se skutečně nacházelo v Ballal Dighi.

Když Džagannáth Dás Babádží toto místo navštívil, tančil v extázi a pronášel: „Džaj Sačinandan Gaurahari!”. Tím se potvrdilo, že se jedná o rodiště Maháprabhua. Poté tam byl postaven velký chrám. Rodiště Maháprabhua se vždy nacházelo v Májápuru, ale po určitou dobu bylo skryto v Ganze.

Ale později, když se Ganga z toho místa odklonila, rodiště se znovu vynořilo. Dokonce i Išódhjana byla v Ganze, celá pod vodou, ale později se projevila. Išódhjana – Išo-udhjana (Išina zahrada, Iša znamená Rádhárání) – zahrada Rádhárání. Náš Gurudží založil v Išódhjaně Math. Rádhákund a Šjamakund se tam také projevily.

Bhaktivinóda Thákur vyjádřil touhu vykonávat Haribhajan na břehu Rádhákundu. Napsal hymnus:

janhvir tate, saraswati saroja sangame ativa nikate ishodhyan nam bhuvan suvistar, sarvada bhajan sthan hauka amar..

Založil sdružení pro kázání slávy Navadvíp Dhámu. Napsal také knihu s názvem „Navadíp Dhám Parikrama“. A pouze na jeho pokyn Bhakti Siddhhanta Saraswati Thákur zahájil Navadvíp Dhám Parikramu, přičemž se řídil touto knihou. Pokud tedy Bhaktivinóda Thákura odečteme od Gaudiya Mathu, nic tam nezůstane; zbyde Nula.

Pokud nebudeme následovat jeho učení, pak bude všechno nulové. V roce 1908 přijal Paramhamsa-véšu a vychutnával tajné nálady nejvyšších zábav Pána. Opustil tento svět v roce 1914 v Bhakti Bhavanu v Kalkatě.

Bhaktivinóda Thákur napsal mnoho kírtanů, které se hluboce dotýkají mého srdce. Jeden z kírtanů, se kterým osobně cítím přímý vztah ke svému životu, je:

emona durmati, samsāra bhitore,

poḍiyā āchinu āmi

tava nija-jana, kono mahājane,

pāṭhāiyā dile tumi

Jsem zkažená mysl, pokleslá v tomto hmotném světě. Poslal jsi mi čistého a vznešeného oddaného.

Kdo je to? Je to “Můj Gurudéva”.

Kdo ho poslal? „Gauranga Maháprabhu poslal svou vlastní osobu.“ To je v mém případě zcela pravda. Můj Gurudéva přijel za mnou. Ubytoval se u Rádhamóhana Prabhua, který byl žákem Gaudiya Mathu a pracoval jako úředník pro mého strýce, který byl advokátem. Předtím jsem nevěděl, že je žákem Gaudiya Mathu. Gurudží přišel k němu domů a ubytoval se tam, což se pro mě stalo příznivým. Nikdy předtím jsem v tom domě nebyl.

Tehdy jsem tam šel a uviděl Gurudžího. Byl ke mně tak laskavý. Poslouchal jsem jeho Harikatha, ale tehdy jsem nerozuměl jazyku Gaudija Mathu. Bylo tam mnoho lidí, kteří chodili poslouchat Harikatha Šríly Gurudévy. Stával jsem tam a poslouchal ho. Můj přítel ho také poslouchal. Gurudží vysvětloval „antaraga-šakti, bahiranga-šakti“, což jsem nikdy předtím neslyšel, ani na vysoké škole.

Ale teď mluvím o stejných tématech. Tehdy jsem chápal jen to, že je Krišna-bhakta (oddaný Pána Šrí Krišny) a pokud chci Krišna-bhakti, musím jít za ním. Ontologické aspekty Pána je těžké pochopit. I když mluvil bengálsky, nerozuměl jsem mu.

Gurudží mi řekl: „Jdu do té a té vesnice, pojď také. Poplujeme lodí přes řeku Brahmputru.“ Nic jsem mu neodpověděl. Věděl jsem, že by mi otec nedal povolení jít. A půjdu snad bez povolení? Takže jsem ze strachu nedokázal nic říct. Všichni šli, aby Gurudžího vyprovodili, ale já nešel, protože jsem se bál, že kdybych šel, znovu by mě požádal, abych šel s ním. Co bych mu odpověděl?

I když jsem byl velmi znepokojen a chtěl jsem jet, nemohl jsem. Psal jsem mu dopisy a on mi odpovídal na adresu Radhamohana Prabhua. Gurudží mi v dopise napsal, že nějakou dobu zůstane v Kalkatě. V mém Púrva-ášramu (v ášramu před Brahmačárja-ášramem) jsem nechodil na místa jako Kalkata nebo Barakpore atd.

Když byl Gurudží na Hazra Road 8, šel jsem tam a řekl mu: „Nemám rád hmotný svět, protože je dočasný. Nikdo tu nezůstane věčně.“ V Goalpaře mi řekl, abych si přečetl Džajva Dharmu. Když jsem o tu knihu požádal, knihovník byl překvapen. Řekl, že se na tuto knihu nikdo předtím neptal. Když jsem si přečetl Džajva Dharmu, všechny mé otázky byly zodpovězeny. Znovu jsem šel do Kalkaty; nikdo doma o tom nevěděl.

Řekl jsem Gurudžímu: „Tento hmotný svět není věčný, všechno je zde dočasné. Všechno přichází a odchází; den se mění v noc, nic se mi nelíbí. Mám chuť opustit tento hmotný svět. Ale…“

Gurudží se zeptal: „Ale… co?“

Odpověděl jsem: „Mám také sklony k užívání si. Obojí najednou. Je v pořádku opustit v této situaci hmotný svět?“

Kdo je Gurudží? Gurudžího poslal sám Gauránga Maháprabhu, stejně jako poslal Bhaktivinóda Thákura. Gurudží přišel v jeho učednické posloupnosti.

Gurudží mi odpověděl: „V každém člověku jsou nějaké nedostatky. Každý má větší či menší sklon k užívání si. Není třeba se ničeho obávat. Musíš se zcela uchýlit k Pánu Krišnovi. Je všemocný. Odstraní z tvého srdce všechny slabosti. Neboj se.“

Zeptal jsem se: „Mám tedy opustit hmotný svět?“

Odpověděl: „Ano.“

Pak mi znovu přišla na mysl myšlenka: „Otec mě má tak moc rád. Někdy mě kárá, ale s takovou láskou mě živí. Nepřivolám si reakce za hřích, když ho opustím?“

Sdělil jsem Gurudžímu své myšlenky, na což mi odpověděl: „Všichni čteme Gítu, ale nevěříme v její učení. Krišna v Gítě říká:

sarva-dharmān parityajya

mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja

ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo

mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

(Srimad Bhagavad Gita 18.66)

Krišna říká: „Zanech všech povinností a odevzdej se Mi, Já tě zbavím všech hříšných reakcí. Neboj se.“

Když Ardžuna odmítl zabít své příbuzné, Pán se ho zeptal: „Kdo jsi, abys někoho zabíjel? Já už jsem všechny zabil. Pohleď na Mou Višvarúpu (gigantickou podobu). Jsi jen nástroj, proč se falešně domníváš, že jsi příčinou? Když Mě člověk přijme, zbavím ho všech hříchů, a to i přesto, že zanechá všech svých povinností v rámci Varnášram-dharmy. Jsi ze Mne, jsi ve Mně a jsi pro Mne.“

Pak jsem se zeptal: „Mám přijít?“

“Ano.”

“Ne, není třeba si brát matraci.”

“Měl bych utéct z domova?”

“Ano.”

Utekl jsem z domova a šel do Mathu.

Máte knihy Bhaktivinóda Thákura. Čtěte je. Je osobním společníkem Gaurangy Maháprabhua. Sám Maháprabhu přišel jako Bhaktivinóda Thákura. Společnost oddaného Pána je pro nás prospěšnější než společnost Pána. Oddanost získáváme pouze skrze oddaného. Jméno Maháprabhu jsem předtím ani neslyšel. O Gaudija Mathu jsem nevěděl nic.

Nevím, odkud Gurudží přišel, aby mě sem přivedl. Pán projevu milost pouze skrze svého oddaného. Sám Maháprabhu přišel jako oddaný a rozdával Božskou lásku všem. A Bhaktivinód Thákur, který se v Gítamála-grantě odhalil jako „Kamal Mandžárí“, se od něj neliší a slouží v Krišna-líle pod ochranou Rúpy Mandžárí. Prabhupáda je „Nájánamáni Mandžárí“.

Gurudží proto pojmenoval božstva, která ustanovil v Kalkatě a Tezpur Mathu, jako „Nayananath“ a „Nayanamohan“ na základě identity svého Gurudévy v Krišna-líle. Na radu jednoho ze svých duchovních bratrů ponechal jméno „Nayanamani“ pro božstvo v Džagannáth Purí. Nayanamani, Nayananath znamená uctívaný objekt Nayanamani Manjari.

Takže dnes, na toto příznivé Tithi, vzdávám své nespočetné poklony lotosovým nohám Šríly Bhaktivinóda Thákura a modlím se o jeho bezpříčinnou milost. Kéž mi odpustí všechny přestupky, kterých jsem se vědomě či nevědomě dopustil, a udělí mi službu svému uctívanému Pánu Gaurangovi Maháprabhuovi a Šrí Rádhá Krišnovi.

Gurudží diktoval a já psal. To byla tehdy moje služba. Gurudží mi ani nedovolil dělat žádné jiné služby, jako je krájení zeleniny atd. Říkal: „Pořezal by sis ruku. Pojď se mnou a služ mi psaním.“ Jednou Gurudží diktoval a já psal. Byli jsme v domě oddaného v Sarbhogu.

Gurudží mě najednou požádal, abych přinesl Kaljan-kalpa-taru a četl. Pomyslel jsem si: „Co se děje? Proč mi Gurudží najednou říká, abych četl Kaljan-kalpa-taru?“ Přinesl jsem knihu a začal jsem ji číst. Přečetl jsem jen polovinu a hlas se mi zachvěl; nemohl jsem číst dál.

Gurudží řekl: „Hotovo, to stačí.“ Pak mě napadla myšlenka: Možná jsem někde v srdci chápal Bhaktivinóda Thákura jako obyčejného grihasthu, a tak mě Gurudev napravil tím, že mi řekl, abych si přečetl tuto knihu. Všechny jeho spisy jsou transcendentální. Neměl jsem jeho daršan, ale náš Gurudev se od něj neliší.

Vzdávám nespočetné poklony lotosovým nohám mého Gurudévy a modlím se o Jeho bezpříčinnou milost. Vědomě či nevědomě jsem se dopustil tolika přestupků. Kéž mi odpustí a udělí mi službu svému uctívanému Pánu Gaurangovi Maháprabhuovi a Šrí Rádha Nájánanáthovi a Rádha Šjamasundarovi.

Článek přeložil: Premakanda Prabhu